Češi v Chorvatsku narazili na nelichotivou nálepku: Místním vadí chování, které si turisté neuvědomují
Češi v Chorvatsku už nejsou jen vítaní hosté: Kvůli jednomu zvyku si vysloužili nelichotivé označení.
Zdroj: Shutterstock
Chorvatsko zůstává pro české turisty jednou z nejbližších a nejznámějších cest k moři. Jenže dovolená, která kdysi působila jako dostupná jistota, se změnila v destinaci, kde se stále častěji počítá každé euro. A právě u jídla je to vidět nejvíc.
Chorvatsko bývalo pro mnoho Čechů symbolem jednoduché dovolené, kam se dalo dojet autem, domluvit se rukama nohama a utratit méně než v západní Evropě. Rodiny vyrážely k Jadranu s plným kufrem, zásobou řízků, konzerv a pečiva a nikomu to nepřišlo zvláštní. Patřilo to k českému způsobu cestování. Jenže země se za poslední roky výrazně proměnila. Turistická místa zdražila, restaurace se přizpůsobily hostům s vyšší útratou a v oblíbených letoviscích už česká peněženka často nestačí tempu, na které byli lidé dříve zvyklí. Z někdejší dostupné klasiky se stala destinace, kde se rozdíl mezi očekáváním a účtem umí projevit velmi rychle.
Právě z tohoto rozdílu vznikla i nelichotivá přezdívka, která se s českými turisty v Chorvatsku spojuje už dlouho. Označení paštikáři nevzniklo náhodou. Naráží na zvyk vozit si na dovolenou vlastní jídlo, aby člověk nemusel každý den utrácet v restauracích. V praxi nejde jen o paštiky, ale i o konzervy, uzeniny, pečivo, instantní jídla nebo oblíbené řízky na cestu. Pro české rodiny je to často prostý způsob, jak udržet náklady pod kontrolou. Pro část místních podnikatelů ale podobné chování znamená turistu, který sice obsadí apartmán a pláž, ale v restauracích a barech nechá jen minimum peněz.
Účet za pivo umí zkazit náladu
Nejcitlivějším symbolem zdražování je pro Čechy často obyčejné pivo. V turistických oblastech Chorvatska se cena točeného piva běžně pohybuje v řádu několika eur a v lepších podnicích u moře se může dostat kolem pěti eur. Pro hosty z Německa, Británie nebo Skandinávie to nemusí být částka, která by jim pokazila večer. Český turista ji ale často okamžitě přepočítává na koruny. A ve chvíli, kdy si u stolu sedne několik lidí a každý si dá víc než jedno pivo, přichází nepříjemné vystřízlivění ještě před odchodem z restaurace.
Tady vzniká druhá třecí plocha mezi očekáváním Čechů a realitou chorvatské sezony. Mnozí lidé stále přijíždějí s představou, že Chorvatsko má být levnější než Itálie nebo Řecko, protože tak si ho pamatují z minulosti. Jenže podniky v hlavních letoviscích už často necílí na hosta, který si dá jedno jídlo, dlouho řeší cenu nápojů a spropitné bere jako zbytečný luxus. Část restauratérů dává přednost zákazníkům, kteří si objednají předkrm, rybu, víno, dezert a účet berou jako součást dovolené. Češi tím samozřejmě nejsou všichni stejní, ale reputace se v turistických místech tvoří rychle. Stačí několik hlučných reakcí nad účtem a nálepka se drží celé skupiny.
Vozit jídlo z domu není jen ostuda
Bylo by ale příliš jednoduché dělat z českých turistů karikaturu. Vlastní jídlo v autě nemusí znamenat lakotu. Pro rodinu se dvěma dětmi může rozdíl mezi každodenním stravováním v restauraci a kombinací apartmánu, supermarketu a občasné večeře venku znamenat stovky eur za pobyt. Navíc mnoho Čechů do Chorvatska nejezdí za luxusem, ale za mořem, plaváním, výlety a pocitem, že si mohou dopřát aspoň týden mimo domov. Když zdraží ubytování, palivo, dálniční poplatky i jídlo, šetření na stravě je pro ně nejjednodušší možnost, jak dovolenou vůbec uskutečnit.
Problém tedy není v tom, že si někdo vezme svačinu na cestu nebo nakoupí v místním obchodě. To dělají turisté napříč Evropou. Horší dojem vzniká ve chvíli, kdy se šetření spojí s pohrdavým chováním, hlasitým stěžováním v podniku nebo očekáváním, že se místní ceny mají řídit českou představou o dostupnosti. Chorvatsko už není levná náhražka domácí dovolené. Je to turistická země, která pracuje s evropskými cenami a se silnou poptávkou. Kdo jede do Dalmácie, na Istrii nebo do okolí Splitu, měl by s tím počítat ještě před odjezdem.
Nejvíc se vyplatí plánovat bez iluzí
Češi se Chorvatska vzdávat nemusí. Pořád má výhodu v dojezdové vzdálenosti, známém prostředí, čistém moři a široké nabídce apartmánů. Jen už se vyplatí plánovat jinak než před dvaceti lety. Kdo nechce utratit zbytečně moc, měl by si dopředu ověřit ceny v konkrétním letovisku, vyhnout se restauracím přímo u promenády a kombinovat vaření s několika dobře vybranými podniky. Rozumnější je dát si dvakrát kvalitní večeři než každý večer sedět v první restauraci u pláže a potom být překvapený z účtu.
Chorvatsko se změnilo a s ním by se měl změnit i český způsob cestování. Kufr s jídlem sám o sobě není problém. Problém je jet k Jadranu s představou starých cen a potom se divit, že místní podniky fungují podle dnešní poptávky. Kdo s tím počítá, ušetří si zklamání i trapné situace. A možná si nakonec dovolenou užije víc než ten, kdo celou dobu jen přepočítává každé pivo na koruny.
autorský text, seznamzpravy.cz, novinky.cz, skrz.cz, numbeo.com, medium.seznam.cz