Dovolená plná stresu a arogance. Češi otevřeně popisují šokující zážitky z luxusní dovolené v Egyptě
Egypt měl být rájem, místo toho přišel šok: Češi odhalují neuvěřitelné podmínky i zážitky plné stresu.
Zdroj: Shutterstock
Slunečné pobřeží, slibovaný odpočinek a jistota známého místa, kde se člověk cítí jako doma. Tak měla vypadat dovolená, která měla být odměnou za všední dny. Jenže namísto bezstarostných chvílí pod palmami přišel sled událostí, který změnil plány od základů. Zklamání, improvizace a pocit, že věci přestávají být pod kontrolou, se staly součástí zážitku, na který jen tak nezapomenou. A právě v těchto okamžicích se ukazuje, jak rychle se vysněná dovolená může proměnit v zkoušku trpělivosti i nervů.
Pravidelně jezdívali do Marsa Alam, kde je lákala nejen blízkost letiště, ale především bohatý podmořský život. Tentokrát si Marta a Leoš vybrali hotel Utopia, osvědčené místo, kam se už několikrát vraceli a kde měli vždy dobré zkušenosti.
Jenže letošní dovolená se proměnila v noční můru, na kterou nebudou vzpomínat s úsměvem. „Těšili jsme se na klidné dny, krásné moře a odpočinek. Realita byla bohužel úplně jiná,“ říkají zklamaně.
Nepříjemné překvapení hned po příletu
Po příletu do Egypta je jako první zarazilo chování delegátů cestovní kanceláře Blue Style. Ti podle jejich slov odchytávali klienty a směřovali je k vlastnímu stánku s vízy – dražším než na oficiálním stánku banky, jen pár metrů vedle.
Další šok přišel záhy. Delegát je po výstupu z letištní haly informoval, že jejich vybraný hotel Utopia je plně obsazen. Do ruky jim dal obálku, na níž bylo tužkou dopsáno jméno jiného hotelu – Lahami.
Veškeré tištěné materiály přitom stále odkazovaly na původní Utopii. „Když jsme namítali, že chceme zůstat v hotelu, který jsme si zaplatili, bylo nám řečeno, že klidně můžeme, ale budeme spát na recepci, dokud se neuvolní pokoj,“ popisují klienti.
Spolu s dalšími šesti klienty, kteří měli podobný problém, byli naloženi do mikrobusu. Čekali, že s nimi pojede i delegát, ale nikdo se neobjevil. Po čtyřech hodinách náročné cesty dorazili do hotelu Lahami, a to bez jediné asistence. Tam se ukázalo, že nejsou ani v tomto hotelu v systému.
Cesta bez delegáta a zmatek v registraci
Podle recepční měli být převezeni ještě jinam, do hotelu Pikalbatros. Další cesta ale pro ně byla nepřijatelná. Po dlouhých telefonátech recepční s neznámou osobou je nakonec ubytovali. „Byly to hodiny stresu a nejistoty. Dovolená měla začít odpočinkem, ale místo toho jsme se cítili jako někdo, kdo je jen přesouván z místa na místo,“ říkají Marta a Leoš.
První setkání s delegátem proběhlo až druhý den odpoledne. Na schůzce se sešlo více než dvacet lidí, kteří měli stejný problém – přesměrování do jiných hotelů. Atmosféra byla vyhrocená, padaly požadavky na vysvětlení a vyplnění reklamačních formulářů.
„Vypadalo to, že nejde o chybu, ale o systémový postup – prostě přesouvat klienty, jak se hodí,“ shrnují. V jejich případě byl reklamační list vyplněn až druhý den, zatímco oni sami museli do té doby komunikovat s cestovní kanceláří po telefonu a zprávách do Česka.
Když už se smířili s pobytem v náhradním hotelu, narazili na další problémy. Pokoj sice odpovídal kategorii, ale trezor nefungoval. Ale to nebylo vše, baterie byly vybité. Dva dny tak museli nosit peníze i doklady všude s sebou. Ani prostředí hotelu nepůsobilo klidně. Během jejich pobytu probíhaly opravy hotelu, takže bylo o zábavu postaráno.
Vyhrocená schůzka s delegátem
Všude hluk sbíječek u bazénu, natírání nábytku přímo na pláži. Místo relaxace tedy zažívali další rušivé okamžiky. Navíc byli opakovaně kontrolováni personálem. „Při každém jídle nebo u baru po nás chtěli číslo pokoje a zapisovali si i to, co pijeme. Bylo to velmi nepříjemné, zvlášť když jsme měli all-inclusive,“ popisují. Ani informace o delegátovi nebyly k nalezení – na úřední desce chyběly jakékoli údaje o jeho přítomnosti nebo o odletech.
Dva dny před odletem si proto raději sami napsali delegátovi, aby vůbec zjistili čas odletu. Když chtěli v den odjezdu využít možnost prodloužení pokoje, narazili na další nepříjemné jednání. Manažerka hotelu jim vzkázala, že si pokoj mohou ponechat maximálně do 18 hodin, a to za 45 eur.
„To už byla poslední kapka. Jen jsme čekali, až se dostaneme domů,“ říkají. Klienti podali reklamaci, v níž upozorňují na změnu hotelu i lokality oproti smlouvě, ubytování bez asistence delegáta, nepohodlí spojené s přesuny a celkový dojem systematického přesouvání klientů.
„Nešlo o dovolenou, šlo o nervy. Cítili jsme se omezeni, bez možnosti svobodně rozhodovat. Byli jsme na místě, kam jsme se nikdy vydat nechtěli,“ uzavírají. A dodávají, že po této zkušenosti váhají, zda se ještě někdy odhodlají koupit zájezd přes stejnou cestovní kancelář.
příběh čtenářů redakce TrendySvět.cz, vlastní dotazování