Geomagnetická bouře umí rozzářit české nebe. Krása polární záře má ale i odvrácenou stranu

Polární záře nad Českem už není jen vzácná kuriozita ze severu Evropy. Za barevnou podívanou stojí geomagnetické bouře, které dokážou potěšit fotografy, ale zároveň připomínají zranitelnost satelitů, navigací i energetických sítí.

Silná geomagnetická bouře dokáže během jediné noci změnit oblohu nad Českem k nepoznání. Zatímco ještě před několika lety lidé spojovali polární záři hlavně s Islandem, Norskem nebo Finskem, v posledních sezonách ji fotografové opakovaně zachytili i nad českými městy, horami a venkovem. V lednu 2026 byla viditelná například od Prahy až po Slezsko a krátce poté se na severním obzoru znovu objevily slabší červené a purpurové sloupy.

Když se Slunce trefí do Země

Za celým jevem nestojí změna počasí v běžném smyslu, ale dění ve vesmíru. Slunce při erupcích a výronech koronální hmoty vysílá do prostoru proud nabitých částic. Pokud tento materiál zamíří k Zemi, narazí na její magnetické pole a může vyvolat geomagnetickou bouři. Částice se pak ve vysokých vrstvách atmosféry střetávají s kyslíkem a dusíkem. Výsledkem je světlo, které na obloze vidíme jako polární záři.

V českých zeměpisných šířkách ale většinou nejde o stejně jasnou podívanou jako za polárním kruhem. Často pomůže až fotoaparát nebo mobil s delší expozicí, který zvýrazní barvy neviditelné pouhým okem. Zásadní je také počasí. Mlha, nízká oblačnost, svit Měsíce i světelné znečištění z měst dokážou slibnou noc rychle pokazit. Největší šanci mají lidé mimo zástavbu, s výhledem k severnímu obzoru a trpělivostí sledovat vývoj během noci.

Domácí

Česko v neděli zasáhne rozsáhlý bouřkový systém. Zabezpečte svůj majetek, varují meteorologové

Po klidnější sobotě se počasí znovu výrazně zhorší. Bouřky přejdou přes velkou část republiky a kromě prudkého větru mohou přinést také kroupy a přívalový déšť.

Nejde jen o hezké fotografie

Polární záře je nejviditelnějším a nejpřitažlivějším doprovodem geomagnetické bouře, nikoli hlavním důvodem, proč ji vědci sledují. Silnější bouře mohou rušit satelitní navigaci, vysokofrekvenční rádiové spojení, provoz družic i některé části energetické infrastruktury. Proto se podobné události sledují jako součást takzvaného kosmického počasí. Pro běžného člověka na Zemi obvykle nepředstavují přímé nebezpečí, pro techniku nad našimi hlavami a dlouhé sítě na povrchu už ale mohou být problémem.

Varováním z historie zůstává Carringtonova událost z roku 1859, nejsilnější známá geomagnetická bouře. Tehdy selhávaly telegrafní linky, operátoři dostávali elektrické rány a polární záře byla pozorována i daleko od pólů. V době telegrafu šlo o ohromující anomálii. Dnes by podobná událost zasáhla svět, který je závislý na družicích, internetu, navigacích, leteckém provozu, přesném času i stabilních dodávkách elektřiny.

Právě proto se o ochraně před extrémní sluneční aktivitou mluví stále častěji. Vědci zpřesňují modely, sledují erupce na Slunci a hledají způsoby, jak dát provozovatelům sítí, družic i letectví co největší náskok. Pro české pozorovatele z toho plyne jednoduché pravidlo: když se objeví upozornění na silnou geomagnetickou bouři, vyplatí se sledovat oblohu, ale také počítat s tím, že jde o víc než jen o vzácnou nebeskou atrakci.

Zdroje

Novinky.cz, ,, ČT24, Lidovky.cz