Útoky USA a Izraele na Írán: Od soutěže krásy k uzavřenému režimu, před kterým varují zkušení cestovatelé
Od slavné Miss k přísnému režimu. Islámská revoluce změnila Írán k nepoznání.
Zdroj: Shutterstock
Írán kdysi pořádal soutěž krásy, dnes ale plní titulky kvůli napětí v regionu a tvrdému režimu. Kdysi se chtěl předvádět jako moderní země, dnes před ním varují cestovatelské portály i diplomaté. Pokud přemýšlíte o cestě, vyplatí se znát souvislosti.
V posledních hodinách se Írán znovu ocitl v centru světové pozornosti. Spojené státy a Izrael zahájily rozsáhlé vojenské údery na íránská města, mluví se o „masivních bojových operacích“ a experti varují před dalším zhoršením bezpečnostní situace v celém regionu. Vládní úřady v řadě zemí proto rychle zpřísňují cestovní doporučení a vyzývají své občany, aby se Íránu vyhnuli nebo z něj co nejdříve odcestovali.
Ještě před několika desítkami let vypadal Írán úplně jinak než dnes. V 60. letech chodily mladé Íránky po Teheránu v minisukních, četly ženské časopisy a v jednom z nich vznikla i soutěž Miss Írán. Časopis Zan e Rooz ji vyhlásil v roce 1965 a mířil hlavně na vzdělané ženy z větších měst. Soutěž měla symbolizovat, že země chce působit moderně a otevřeně, i když už tehdy byla společnost spíš konzervativní.
Tento kurz k Západu souvisel s vládou dynastie Pahlaví, která nastoupila k moci v roce 1925. Mohammad Rezá šáh Pahlaví stál v čele státu téměř 40 let a tlačil zemi k privatizaci, rozvoji školství a západnímu životnímu stylu. Podporoval vzdělání žen, jejich účast ve veřejném životě a vyšší minimální věk pro sňatek.
Ženy měly jiné možnosti a volnost
Ženám se otevřely univerzity, volební právo i možnost oblékat se podle vlastního vkusu. Odborníci připomínají rozdíl v tom, že zásadní roli hrálo i téma závoje. Šáhův otec ho v roce 1935 rovnou zakázal, Mohammad Rezá později vsadil na dobrovolnost. Historici, jako například Nina Ansaryová, ale upozorňují, že společnost dostala podle ní příliš mnoho změn příliš brzy.
Tradičně založené rodiny to vnímaly jako útok na své hodnoty. Někteří rodiče raději vůbec nepouštěli dcery z domu, takže dívky přišly i o možnost chodit do školy. Do toho se přidaly problémy, které zná snad každý autoritativní režim. Lidé byli unavení z korupce, peníze z investic mizely v kapsách úzké elity a chudých obyvatel přibývalo.
Opozice, ať už levicová nebo náboženská, čelila represím. Společnost se začala znovu silně opírat o islámské tradice a tlak na změnu režimu rostl. V roce 1979 přišel zlom. Islámská revoluce vedená ajatolláhem Chomejním svrhla monarchii a zemi uzavřela před okolním světem na dlouhé roky.
Soutěž Miss Írán skončila, stejně jako vše, co připomínalo západní styl života. Nový režim nastavil přísná pravidla oblékání a chování, především pro ženy. Povinný hidžáb, tedy šátek zakrývající hlavu a krk, se stal symbolem nové éry.
Po nástupu Chomejního nastal tvrdý režim
Postavení žen se po revoluci výrazně zhoršilo. Dodnes čelí diskriminaci v oblasti rodinného práva, opatrovnictví dětí i manželství obecně. Podle lidskoprávních organizací se Írán potýká i s vysokým počtem poprav, vězněním novinářů, aktivistů a dalších kritiků režimu. Upozorňuje na to například Amnesty International a žebříčky sledující svobodu médií zařazují Írán téměř na samotný konec pořadí.
Za vlády prezidenta Hasana Rouháního se přesto objevily určité náznaky uvolnění. Ženy mají lepší přístup ke vzdělání a některé se dostaly i do funkcí, například na post starostky. Írán po dlouhé době vyslal také velvyslankyni, Marzíi Afchamovou, která působí v Malajsii.
Současně ale zůstává řada aktivistek v tamních věznicích a represivní složky dál míří i na novináře, právníky nebo studentské vůdce. Budoucnost země se dlouhodobě odehrává v napětí mezi reformisty a tvrdou linií. Reformní politici, kteří se snaží prosazovat postupné změny, narážejí na odpor nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chameneího a revolučních gard.
Tyto mocenské struktury mají podle analytiků v mnoha ohledech větší vliv než samotný parlament nebo prezident. Publicista Jan Fingerland k tomu poznamenal, že klíčová rozhodnutí se v Íránu dělají v orgánech, které nikdo nevolí, a že přání mladé generace po uvolněnější společnosti se ve volebních kampaních prakticky neřeší.
Problémy ve sportu i cestovním ruchu
Napětí v regionu se dnes navíc přelévá i do sportu. Írán a Izrael se potkávají spíš na diplomatickém a bezpečnostním poli než na hřišti, ať už jde o fotbal nebo jiné disciplíny. Sport se stal součástí širšího politického boje, což zmiňují i analýzy kolem kvalifikace a účasti Íránu na mistrovství světa 2026.
Diskutuje se také o tom, zda mohou politické konflikty ovlivnit účast týmu, případně zda se neobjeví bojkoty nebo omezení účasti na turnaji. To vše má přímý dopad i na cestování. Řada států v posledních týdnech znovu zpřísnila své cestovní doporučení a radí občanům, aby se Íránu vyhnuli nebo zemi urychleně opustili.
Důvodem je kombinace regionálního napětí, rizika svévolného zadržení cizinců a možné rychlé změny bezpečnostní situace. Varování vydaly například Spojené státy, Kanada, Spojené království, Finsko nebo Singapur.
Pokud tedy zvažujete cestu do Íránu, je rozumné ji odložit. Nejde jen o politické spory, ale i o to, že v zemi hrozí omezený konzulární přístup, nečekané zásahy bezpečnostních složek a náhlé uzavírání leteckých tras. Cestovatelská dobrodružství si lze užít i jinde. Na Írán se dnes vyplatí spíš dívat s odstupem a sledovat, zda se někdy znovu přiblíží době, kdy mohl bez obav pořádat vlastní soutěž krásy.