Čeští zahrádkáři ničí okurky zbytečnou chybou. Každý rok je pak musí kupovat znovu
Zahrádkáři přicházejí o okurky vlastní vinou. Pak zbytečně platí za nové sazenice.
Zdroj: Shutterstock
Okurky vypadají jako nenáročná zelenina, ale stačí jeden uspěchaný krok a úroda se výrazně zpozdí nebo vůbec nepřijde. Nejvíc jim škodí brzká výsadba, poškozené kořeny, špatné místo a nepravidelná zálivka.
Okurky často nezačnou chřadnout kvůli jedné velké chybě, ale kvůli několika drobným přešlapům hned na startu celého pěstování. Sazenice se vysadí příliš brzy, při přesazování se naruší kořeny, záhon je ve stínu nebo na větru a zálivka kolísá mezi suchem a přemokřením. Výsledek bývá podobný: rostliny se zastaví v růstu, listy svěsí nebo žloutnou, kvetení se opozdí a plodů je méně, než by záhon mohl dát.
Přesazení bez znalostí dokáže okurky zničit
Okurky mají citlivý kořenový systém a špatně snášejí hrubé zacházení. Pokud se při vyndávání z květináče rozpadne kořenový bal nebo se sazenice sází příliš hluboko, rostlina musí nejdřív řešit stres a teprve potom růst. Navenek to vypadá tak, že několik dní až týdnů skoro nic nedělá, listy ztrácejí svěžest a slabší sazenice mohou odejít úplně.
Lepší je, když si je předpěstujete v menších samostatných nádobách, ideálně tak, aby šly vysadit s celým kořenovým balem. Při výsadbě má rostlina přijít do půdy zhruba tak hluboko, jak rostla v květináči, ne zbytečně pod úroveň krčku. Další častou chybou je uspěchaná výsadba po prvních teplých dnech. Okurky jsou teplomilné a přízemní mrazíky nebo studená půda jim mohou vážně uškodit.
Bezpečnější je počkat až po zmrzlých mužích, případně sledovat i teplotu půdy. U přímého výsevu se doporučuje vyčkat alespoň na půdu kolem 16 °C, ještě lépe teplejší. Předpěstované sazenice navíc nepatří z parapetu rovnou na záhon. Zhruba týden až dva je vhodné je otužovat: nejdřív krátce ve stínu a závětří, potom postupně déle. Bez tohoto mezikroku je může spálit slunce, potrápit vítr a noční chlad jim zpomalí růst.
Špatné místo připraví rostliny o sílu i vzduch
Okurkám nesvědčí stín, průvan, těžká utužená půda ani příliš těsné sousedství dalších rostlin. Ve stínu rostou slaběji a hůř nasazují plody, na otevřeném větrném místě rychleji ztrácejí vodu a velké listy jsou ve stresu. Příliš hustá výsadba zase omezuje proudění vzduchu, podporuje vlhko mezi listy a zvyšuje riziko plísní.
Vhodnější je slunný, teplý a chráněný záhon s půdou obohacenou kompostem nebo dobře uleželým hnojem. Pokud už jsou rostliny nasázené moc blízko, pomůže vést je po opoře, odstranit nejslabší kusy nebo alespoň nepřelévat listy, aby porost zbytečně nezůstával dlouho mokrý. Okurky mají vysokou spotřebu vody, ale neznamená to, že jim prospívá každodenní chaotické přelévání.
Mladým rostlinám a klíčícím semenům škodí přemokření, protože v mokré a studené půdě snadno slábnou. Dospělé rostliny naopak trpí, když dlouho vysychají a pak dostanou velkou dávku najednou. Lepší je zalévat ke kořenům, ideálně ráno, odstátou nebo dešťovou vodou, která není ledová. U plodících rostlin má smysl hlubší zálivka, aby voda pronikla ke kořenům, ne jen na povrch. Pokud půda po zalití rychle vysychá, pomůže mělké kypření a mulč, který omezí odpařování.
Když už okurky po výsadbě stagnují, není nutné je hned vyhazovat. Nejdřív zkontrolujte, zda nestojí v chladné přemokřené půdě, jestli nejsou vystavené větru a zda mají kolem sebe dost prostoru. Slabé rostliny nepřehnojujte ve snaze je rychle nastartovat, po stresu jim víc pomůže stabilní teplo, mírná pravidelná zálivka a klid na zakořenění. Příště se vyplatí počkat s výsadbou o pár dní déle, vysazovat opatrně s celým balem a připravit okurkám teplé, vzdušné místo dřív, než začnou dohánět ztracený čas.