Českou seriálovou scénu zasáha smutná zpráva. Slavný herec si chtěl koupit televizi, za pár hodin zemřel
Český seriál zasáhla krutá zpráva. Legendární herec ještě vyrazil pro televizi, o pár hodin později zemřel.
Zdroj: Profimedia
Na jevišti patřil k nejvýraznějším tvářím své doby, mimo něj nesl životní příběh plný tvrdých zkoušek, odvahy i křivd. Karel Höger za války pomáhal druhým s nasazením vlastního života, po jejím konci však čelil podezírání, zákazům i ponižování. Nakonec ho nezasáhly jen velké dějiny, ale i obyčejná lidská nespravedlnost, proti které se odmítl dívat stranou.
Osud Karla Högera měl k poklidnému příběhu daleko od samého začátku. Narodil se do rodiny dělníka z cihelny jako nejmladší ze třinácti dětí, přičemž dospělosti se dožili pouze dva sourozenci. Jeho otec měl v době Karlova narození 65 let, a tak bylo zřejmé, že dětství nebude snadné ani bezstarostné.
Přesto v něm velmi brzy uzrálo přesvědčení, že se chce věnovat divadlu, a tohoto cíle se držel s mimořádnou vytrvalostí. Herectví ho přitahovalo už od útlého věku. Hrál loutkové divadlo, v 8 letech vstoupil do brněnského ochotnického spolku a později studoval na konzervatoři, kde se setkal s budoucím spisovatelem Františkem Kožíkem.
Divadlo byla jeho jasná volba
Po absolutoriu nastoupil do Zemského divadla v Brně. Během 8 let tam vytvořil více než 120 různých rolí, což samo o sobě vypovídá o jeho pracovitosti i mimořádném talentu. Do Prahy přišel roku 1940, kdy získal angažmá v Národním divadle, a s touto scénou zůstal spojen až do konce života.
Jenže doba, v níž se ocitl, nebyla klidná. Za protektorátu byli herci v roce 1942 přinuceni ke slibu věrnosti Říši. Právě snímek, na němž Höger při tomto aktu stojí se zdviženou pravicí, se po válce stal jedním z obrazů, které proti němu dlouho působily.
Skutečnost byla přitom zcela jiná. Höger za okupace působil jako spojka partyzánské skupiny na Zlínsku a používal přitom dvě krycí jména. Historik Stanislav Motl zjistil, že se mu dokonce dvakrát podařilo dopravit léky do terezínského ghetta. Vedle toho finančně podporoval rodiny lidí odvlečených do koncentračních táborů a po celou válku ukrýval majetek jedné z nich.
Zvenčí herec, uvnitř člověk, který jednal s vědomím rizika a bez nároku na uznání. Také jeho soukromý život byl bohatý a neklidný. K herečce Zdence Procházkové se přiblížil během natáčení, kde je podle dobových vzpomínek svedl dohromady režisér Bořivoj Zeman tím, že trval na opravdovém filmovém polibku.
Vzali se, ale jejich vztah postupně ztrácel pevnost. Höger, obklopený po představeních množstvím obdivovatelek, odolával stále obtížněji a Procházková nakonec manželství vzdala. Rozvod však proběhl v klidu a uzavřeli jej společně sektem a kilogramem kaviáru v tehdejším Domě potravin.
Doba světové války ho poznamenala
Procházková o něm až do jeho smrti mluvila jako o muži svého života. Höger se pak v roce 1962 oženil s Evou Vachkovou a s ní zůstal až do posledních dní. Ani tehdy ale nepřestal narážet na tlak doby. Na počátku roku 1977 byl spolu s dalšími osobnostmi pozván do Národního divadla, kde na přítomné čekala Anticharta.
Podle pamětníků šlo o člověka, který celý život nepodepsal nic, s čím nesouhlasil, tentokrát však ustoupil. Rozhodující chvíle přišla krátce nato. Když se Vlasta Fabiánová dozvěděla o svém nuceném odchodu, Höger ji potkal na chodbě divadla téměř v téže chvíli.
Dokument České televize uvádí, že okamžitě zamířil za ředitelem a dal najevo, že pokud v divadle nemůže zůstat Fabiánová, nechce tam hrát ani on. Bylo to gesto profesní cti i lidské solidarity, které už nedokázal potlačit.
Dne 2. května 1977 přinesl do Národního divadla výpověď. Odpoledne si v Tuzexu koupil barevnou televizi jako dárek pro sebe. Ještě téhož večera jej však po infarktu odvezli do nemocnice, kde herec známý mimo jiné ze seriálu Nemocnice na kraji města zemřel. Jeho příběh tak uzavřela událost, která působí téměř symbolicky. Muže, jenž vydržel válku, podezírání i veřejné křivdy, nakonec zlomila chvíle, kdy už nechtěl mlčet k bezpráví před vlastníma očima.