Sportovci si díky olympijským hrám přijdou na miliony korun. Ti nejlepší nemusí do konce života pracovat
Za olympijský úspěch čekají miliony korun. Někteří sportovci už nemusí řešit budoucí příjem
Zdroj: Shutterstock
Na olympiádě nejde jen o rekordy a fanfáry při hymně. Za každou medailí stojí roky dřiny, odříkání i nejistoty – a teprve pak přichází otázka, kolik vlastně vítězové za svůj životní úspěch dostanou.
Cesta k olympiádě začíná často už v době, kdy ostatní děti jezdí na tábory a výlety, zatímco malý talent tráví většinu času na stadionech, svazích nebo v halách. Tréninkový program bývá nabitý od rána do večera, zahrnuje soustředění doma i v zahraničí, výškové kempy, kondiční přípravu, techniku, regeneraci i práci s psychikou, aby forma vyšla přesně na termín her.
V pozadí stojí trenéři, fyzioterapeuti, lékaři a výživoví poradci, kteří řeší všechno od bolavých zad až po nastavení hlavy před finálovým startem, takže každý cenný kov je ve skutečnosti společnou prací malého, ale sehraného týmu. Za těmi pár okamžiky v přímém přenosu se ale skrývá roky života, které by leckdo nazval spíš režimem než dětstvím.
Odměna, která rozhodně není zadarmo
Čeští olympionici nemají jistotu pravidelného platu, protože jejich odměna přichází až ve chvíli, kdy jim na krku cinkne kov. Výši jednorázových prémií schvaluje vláda a peníze pak vyplácí Národní sportovní agentura. Aktuálně český sportovec za zlatou medaili získá 2 400 000 korun, za stříbro 1 800 000 korun a za bronz 1 200 000 korun, a to platí stejně i pro paralympioniky.
K tomu se přidávají sponzoři, reklamy a exhibice, které dokážou příjem vítěze vystřelit nahoru podobně razantně jako samotný triumf pod pěti kruhy. Přestože část sportovců zápasí s financemi během kariéry, v samotném žebříčku prémií patří Česko k velkorysejším zemím.
V týmových sportech se částky rozpočítávají mezi hráče na základě předem daných koeficientů, takže jednotlivci si z koláče ukrojí menší, ale stále zajímavý díl. Jak si ale v porovnání s tím stojí jiné země? Američtí reprezentanti dostávají prémie od vlastního olympijského výboru, který vyplácí 37 500 dolarů za zlato, 22 500 dolarů za stříbro a 15 000 dolarů za bronz.
V přepočtu jde přibližně o 900 000, 540 000 a 360 000 korun, takže na první pohled berou Američané za zlato méně než Češi. U velkých hvězd, jako jsou gymnastky typu Simone Biles nebo sprinterské ikony, ale hlavní peníze netvoří státní prémie, nýbrž reklamy a dlouhodobé sponzorské smlouvy, které mohou z úspěšného sportovce udělat globální značku.
Severské státy odměňují sportovce jinak
Norsko sleduje úplně jinou cestu. Vysoké jednorázové odměny za medaile tam nebývají standardem, stát se soustředí spíš na to, aby špičková příprava běžela jako dobře promazaný stroj.
Dlouhodobě investuje do infrastruktury, tréninkových center a stipendií, takže hlavní prémií je stabilní zázemí během celé kariéry, možnost kvalitně trénovat a nebýt odkázán jen na náhodné sponzory. Sportovec tak často ví, že má jistotu podpory, i když zrovna nezíská medaili.
Zajímavý je i přístup Francie, která hostila olympiádu v Paříži roku 2024. Jako pořadatelská země nastavila odměny výrazně nad evropský průměr. Za zlato francouzští medailisté dostávají 80 000 eur, za stříbro 40 000 eur a za bronz 20 000 eur. V přepočtu jde zhruba o 2 miliony, 1 milion a 0,5 milionu korun.
Zlato tak sice finančně zaostává za českou prémií, ale v tamních podmínkách jde o velmi atraktivní částky, které mají zároveň symbolicky ukázat, že stát si domácích hrdinů váží. Z porovnání jednotlivých systémů je vidět, že nejde jen o samotnou sumu, ale i o filozofii.
Pro někoho jistota, pro druhé motivace
Některé země sázejí na velkou jednorázovou odměnu po životním závodě, jiné dávají přednost stabilní a dlouhodobé podpoře, která sportovci pomáhá celé roky. Často se tak liší nejen výše prémií, ale i to, jak moc se sportovec spoléhá na vlastní stát, a kolik musí „dobojovat“ v komerční sféře.
Debata o olympijských penězích přitahuje pozornost fanoušků, pro samotné sportovce ale prémiový šek znamená především možnost trochu si oddechnout po letech, kdy fungovali na stipendiích, grantech a pomoci rodiny. Zlatá medaile totiž neznamená automaticky luxusní život.
Mnoho šampionů své odměny vloží do bydlení, splácení studií, nového vybavení nebo do toho, aby si mohli dovolit pokračovat v kariéře bez neustálého počítání každé koruny. Ať už fandíte českým hvězdám, americkým ikonám nebo norským běžcům na lyžích, jedna věc zůstává stejná: za krátkým momentem pod světly kamer stojí roky práce, které žádný ceník medailí nedokáže úplně ocenit.
autorský text, Forbes, english.radio, usatoday