Pro seniory postupně dochází zdravotnická péče. Domů se vrátit nemohou, v nemocnici je nechtějí
Měli být dávno doma. Senioři zůstávají v nemocnicích, protože LDN jsou plné a rodiny si neví rady.
Zdroj: Shutterstock
Na nemocničních odděleních interny zůstávají lidé, kteří by už měli být jinde, ale systém jim nenabízí žádnou schůdnou cestu. Jejich návrat domů je nereálný a zařízení, která by je mohla přijmout, jsou zahlcená. Napětí mezi akutní péčí a dlouhodobou pomocí tak roste každý den.
V nemocnicích se stále častěji setkávají s pacienty, kteří už akutní léčbu nepotřebují, přesto i nadále zůstávají na lůžku. Nejde o jednotlivosti, ale o výrazný trend, na který upozorňují internisté před letošním kongresem České internistické společnosti.
Podle nich přesahuje počet takových pacientů jednu pětinu všech obsazených lůžek interních oddělení. Původní zdravotní problém byl vyřešen, přesto se propustka domů nekoná. Chybí totiž prostředí, kde by mohli bezpečně pokračovat v rekonvalescenci.
Nejvíce ohrožení ztrátou péče jsou senioři
Nejčastěji jde o seniory, kteří do nemocnice přicházejí s akutní komplikací a zároveň trpí souborem chronických nemocí. Lékaři popisují, že tito lidé vyžadují pozornější dohled, než jaký jim mohou jejich blízcí nabídnout. Profesor Jan Václavík z Fakultní nemocnice v Ostravě popisuje situaci na klinice, kde pracuje.
Po odeznění infekce nebo úpravy vnitřního prostředí organismu by teoreticky mohlo následovat propuštění, jenže uvažovanou péči doma by tito lidé nezvládli. Logickým krokem by byla léčebna dlouhodobě nemocných. Tam však není místo. S podobnou zkušeností pracuje i Zdeněk Monhart z nemocnice ve Znojmě.
Upozorňuje, že zdaleka ne každý má rodinu, která je schopná převzít péči alespoň na přechodnou dobu. Jejich pracoviště má výhodu, že léčebna funguje v rámci jednoho zařízení, což usnadňuje průběh a obvykle zajistí uvolnění lůžka do několika dnů.
Velkou roli hraje sociální sestra, která pomáhá zorientovat se v možnostech další péče i v dostupných příspěvcích. Lékaři ji považují za klíčovou součást týmu, protože právě ona dokáže rodinám ukázat, jaké varianty se nabízejí, pokud se rozhodnou vzít nemocného domů.
Problémy s nedostatkem lůžka jsou enormní
Zdravotnický personál však upozorňuje, že nejen kapacity LDN jsou problém. Stárnutí populace a dramatický nárůst počtu lidí trpících kombinací více nemocí najednou nutí nemocnice posilovat vlastní týmy. Monhart popisuje, že ještě donedávna stačil na interním oddělení jeden sanitář.
Dnes jsou potřeba dva, protože péče o seniora s více zdravotními potížemi je náročnější a trvá déle. Tlak na personál tak roste souběžně s počtem pacientů, kteří potřebují delší pozornost. Křehcí senioři ale nejsou jediní, kdo na interně setrvává delší dobu.
Někteří přicházejí v terminálním stavu a jejich nejbližší se rozhodnou, že poslední dny prožijí v nemocnici. Lecčemu by však podle internistů prospělo domácí prostředí. Václavík upozorňuje, že řada rodin má před umíráním doma obavy a často očekává pokračování léčby i ve chvíli, kdy už nepřináší reálný užitek.
Podle něj je pro mnohé nemocné klidný odchod doma pokojnější než pobyt mezi přístroji a jehlami. Postupně se to mění, ale zvyk doprovázet blízkého v domácím prostředí zatím v české společnosti pevně zakořeněný není. Na konci minulého roku tvořili lidé nad pětašedesát let téměř jednu pětinu populace.
autorský text, vlastní dotazování, MaVe PR