Turisty v Itálii čeká nepříjemné překvapení: Na některých plážích už neprojdou věci, které dřív nikdo neřešil
Chtěli jsme si s přítelem užít romantiku u moře: Jediná noční chyba nám pokazila celou dovolenou.
Zdroj: Shutterstock
Francouzská turistka si loni chtěla ze Sardinie odvézt čtyřicet kilogramů písku, oblázků a mušlí. Celníci v přístavu Porto Torres jí náklad zabavili a hrozila jí pokuta až 3 000 eur, tedy přes 76 tisíc korun. Nebyla zdaleka jediná. Od roku 2017 platí na Sardinii plošný regionální zákaz odnášení písku, mušlí, oblázků i kamenů z pobřeží a italské celní úřady ho prosazují aktivně, a to včetně kontrol zavazadel na letištích i v přístavech.
Pro české turisty, kteří na Sardinii míří kvůli plážím s tyrkysovou vodou a bílým pískem, to znamená víc než jen zákaz sbírání mušlí. Na řadě populárních pláží se bez online rezervace nebo slaměné podložky nikdo na písek vůbec nedostane. A pokuta může přijít i za věci, které by v Česku nikoho nenapadlo považovat za přestupek.
Sardinie chrání své pobřeží způsobem, který řadu návštěvníků zaskočí. Zákaz se netýká jen velkého množství materiálu, ale i drobností, které si turisté běžně strčí do kapsy nebo kufru. Sankce nejsou symbolické a výmluvy na nevědomost nefungují.
Za co turistům hrozí pokuty hned u moře
Regionální zákon z roku 2017 zakazuje odebírání, držení i prodej písku, oblázků, kamenů a mušlí z celého sardinského pobřeží. Vztahuje se na všechny pláže bez výjimky. Nezáleží na tom, zda si někdo naplní malou lahvičku bílým pískem, nebo odnáší pytle oblázků. Zakázané je i stavění písečných hradů a kopání jam na pláži, protože i to narušuje písčitý povrch.
Pokuta za porušení se pohybuje od 500 do 3 000 eur. V přepočtu to znamená zhruba 12 000 až 76 000 korun. Výše závisí na množství zabaveného materiálu a okolnostech. Italská média opakovaně uvádějí, že policisté na Sardinii jen od začátku sezóny vyberou stovky podobných pokut. Krádeže písku a oblázků ze strany turistů jsou na ostrově vnímány jako zásadní environmentální problém, ne jako drobný přestupek.
Proč neplatí výmluva na malé množství
Zákon nestanovuje žádnou minimální hranici. Malá lahvička s pískem na dně kufru je z právního hlediska stejný přestupek jako kbelík oblázků. Celníci a místní strážci to vědí a při kontrolách hledají i zdánlivě nepatrné množství. Argument, že jde o suvenýr za pár gramů, u kontrolního orgánu neobstojí.
Většina turistů si myslí, že problém nastává přímo na pláži. Ve skutečnosti se na porušení zákazu přijde nejčastěji až při odjezdu ze Sardinie, kdy zavazadla procházejí celní nebo bezpečnostní kontrolou.
Italské celní úřady provádějí kontroly zavazadel na sardinských letištích i v trajektových přístavech. Zaměřují se právě na přítomnost písku, oblázků a mušlí. Kontrola může být náhodná, ale v hlavní sezóně bývá cílená. Kdo má v kufru lahvičku s pískem nebo sáček oblázků, riskuje zabavení a pokutu na místě.
Případ z Porto Torres a pláže Le Saline
Jeden z nejznámějších případů se odehrál v přístavu Porto Torres na severu Sardinie. Šedesátidevítiletá francouzská turistka se po dovolené chystala nastoupit na trajekt do jižní Francie. Celníci u ní našli čtyřicet kilogramů písku, oblázků a mušlí. Materiál pocházel z pláže Le Saline u Stintina, která patří mezi nejvíce ohrožené lokality. Nález byl vrácen zpět na pláž a ženě hrozila pokuta v řádu tisíců eur.
Italské celní úřady spolupracují s místní policií a strážci pobřeží. Na plážích hlídkují příslušníci lesní stráže i městské policie, kteří mohou turista upozornit nebo pokutovat přímo na místě. U odjezdu pak kontroly přebírají celníci. Postup je jednoduchý: zabavení materiálu, sepsání protokolu a uložení pokuty. Žádné varování předem, žádná shovívavost vůči cizincům.
Mušle tvoří důležitou součást pobřežního ekosystému. Rozkládají se a vytvářejí substrát, ve kterém žijí organismy nezbytné pro zdraví pobřeží. Písek zase chrání břehy před erozí. Když miliony turistů ročně odnesou každý jen hrst, efekt se násobí. Některé pláže, jako slavná Spiaggia Rosa na ostrově Budelli s narůžovělým pískem z drcených korálů a skořápek, musely být kvůli úbytkům materiálu úplně uzavřeny.
Proč nestačí říct že jde jen o suvenýr
Argument „vždyť je to jen pár mušlí" přehlíží rozsah problému. Na Sardinii dorazí každé léto miliony návštěvníků. I kdyby si každý vzal jen jednu mušli, ztráta by během let výrazně ovlivnila složení pláží. Zákon z roku 2017 proto nezná výjimky. Nerozlišuje záměr ani množství. Pro turisty to znamená jednoduché pravidlo: z pláže se odnáší jen mokrý ručník a vzpomínky. Nic dalšího.
Zákaz odnášení písku a mušlí z pláží není jediné pravidlo, které české turisty na Sardinii překvapí. Na několika nejkrásnějších plážích platí kapacitní limity, povinné rezervace a zvláštní pravidla pro vstup, která je nutné znát předem.
Pláž La Pelosa u Stintina patří k nejfotogeničtějším na celém ostrově. Právě proto tu platí přísná regulace. Vstup je v sezóně omezen na určitý počet návštěvníků denně. Na pláž je zakázáno brát si běžný ručník, protože jemný bílý písek se na něj lepí a s každým odcházejícím turistou tak z pláže mizí. Povoleny jsou pouze slaměné podložky, které je nutné si pořídit předem. Vstup vyžaduje online rezervaci a zaplacení malého poplatku.
Online rezervace pro Cala Brandinchi a Lu Impostu
Obě pláže na severovýchodě Sardinie se řadí mezi nejžádanější díky průzračné vodě a jemnému písku. V hlavní sezóně od července do září je třeba místo rezervovat přes italský web, a to zpravidla 48 hodin předem. Bez platné rezervace hrozí odmítnutí vstupu. Kapacita bývá naplněna rychle, takže odkládání na poslední chvíli se nevyplácí.
Pláž Tuerredda na jihu Sardinie zavedla numerus clausus, tedy maximální denní počet návštěvníků. Vstup je zpoplatněný a bez rezervace se na pláž nikdo nedostane. Cala Birìala a Cala dei Gabbiani v zálivu Orosei jsou přístupné převážně z moře, lodí nebo pěší túrou. I zde platí omezení počtu lidí na den. Kdo si tyto podmínky nezjistí předem, stojí před zavřenou závorou nebo se musí vrátit k autu a hledat náhradní pláž.
autorský text, vlastní dotazování