Pivo v rakouském Hofbräuhausu vyjde levněji než v Praze. Mnoho Čechů o tom neví a zbytečně platí víc
Pivo levnější než v pražské hospodě najdete v rakouském Hofbräuhausu. Mnoho Čechů o něm vůbec netuší.
Zdroj: Shutterstock
Jen pár minut od drahých podniků v centru Salcburku funguje klášterní pivovar Augustinerbräu. Půllitr Märzenu tu vyjde na 3,90 eura, jídlo si vezmete samoobslužně a atmosféra je úplně jiná než v turistických ulicích kolem Mozartových suvenýrů.
Půllitr piva za 3,90 eura v Salcburku zní skoro podezřele, ale v klášterním pivovaru Augustinerbräu u Müllnu je to přesně ten důvod, proč se vyplatí opustit nejrušnější turistické ulice. Zatímco řada návštěvníků z Česka skončí u dražších podniků ve starém městě, kde se platí hlavně za polohu, stačí přejít kousek nad centrum a člověk je najednou v úplně jiném světě. Místo naleštěných menu v několika jazycích tu čekají kamenné džbánky, dlouhé stoly, samoobslužné výdejny jídla a pivo, kvůli kterému sem chodí i místní.
Augustinerbräu je součástí kláštera Mülln a jeho tradice sahá do roku 1621. Salcburk má s pivem mnohem hlubší vztah, než by se mohlo zdát při prvním pohledu na Mozartovy koule, barokní kostely a výlohy se suvenýry. Město se v rakouském kontextu dlouhodobě bere jako výrazná pivní adresa a právě klášterní pivovar patří k místům, kde se tato pověst neprodává jako atrakce, ale pořád žije docela obyčejným hospodským provozem.
Proč se vyplatí dojít až ke klášteru Mülln
Hlavní rozdíl proti centru není jen v ceně. V Augustinerbräu se pivo neobjednává klasicky u stolu. Návštěvník si vybere keramický džbánek, opláchne ho studenou vodou a nechá si načepovat. Tenhle rituál je pro podnik typický a dělá z obyčejného půllitru malý zážitek. Nejde o efektní show pro turisty, spíš o starý provozní zvyk, který přežil i dobu, kdy se z městských pivnic staly uhlazené restaurace.
Pije se tu hlavně Märzen, tedy tradiční ležák, který je pro rakouské pivní prostředí typický. Cena 3,90 eura za půllitr je na Salcburk velmi příznivá, zvlášť pokud ji porovnáte s podniky v nejužším centru. Jídlo se řeší odděleně. V samoobslužných jídelnách a u výdejních pultů si člověk vybere klasiku k pivu, od pečeného kolena přes klobásy až po studené saláty nebo pečivo. Praktické je počítat s tím, že nejde o večeři s obsluhou, ale o svižný systém: vezmete tác, vyberete si, zaplatíte a najdete místo u stolu.
Právě v tom je půvab místa. Kdo přijde s očekáváním tiché restaurace, může být zaskočený. Kdo ale chce poznat Salcburk mimo kulisy pro jednodenní turisty, dostane přesně to, co hledal: velkou pivnici a zahradu, kde se mísí místní, výletníci, studenti, rodiny i skupiny přátel. Podle cestovatelských tipů patří pivní zahrádka Augustiniánského pivovaru k největším v Rakousku a pojme až kolem 1400 lidí, takže i rušný provoz tu má svoje měřítko.
Jak se tam dostat
Z historického centra je cesta jednoduchá a příjemná. Od Getreidegasse, Mozartova rodného domu nebo nábřeží řeky Salzach se vydejte směrem na Mülln. Pěšky počítejte zhruba s 15 až 20 minutami podle toho, odkud přesně vyrážíte. Závěr je mírně do kopce, proto se nevyplatí nechávat návštěvu až na chvíli, kdy už máte za sebou celý den chození po pevnosti a muzeích.
Nejpohodlnější varianta z hlavního nádraží Salzburg Hauptbahnhof je městská železnice na zastávku Salzburg Mülln-Altstadt. Je to jen krátký přejezd a od stanice pak dojdete ke klášteru za několik minut. Pokud pojedete klasickou MHD, hledejte spojení na zastávky v oblasti Mülln-Altstadt nebo Landeskrankenhaus. Odtud je to pěšky už jen krátká cesta do kopce. V navigaci je nejlepší zadat přímo Augustiner Bräu Kloster Mülln, protože samotné slovo Mülln označuje celou čtvrť.
Kdo má Salzburg Card, může ji využít i na městskou dopravu. U městského výletu se karta vyplatí hlavně tehdy, pokud během dne plánujete více placených atrakcí, muzeí nebo lanovek. Pokud jedete jen na procházku městem a večer na pivo, bude obvykle stačit běžná jízdenka nebo cesta pěšky. Ceny a rozsah platnosti se ale mohou měnit, proto je dobré ověřit si aktuální tarif ještě před odjezdem.
Z Česka nejlépe vlakem nebo autem přes Rakousko
Ze západních a jižních Čech je Salcburk velmi dobře dosažitelný autem, z Prahy se obvykle jede přes České Budějovice a Linec nebo přes Plzeň a Bavorsko podle aktuální dopravy. Z Brna dává smysl trasa přes Vídeň a dálnici A1. U auta počítejte s rakouskou dálniční známkou, palivem a parkováním. Do historického centra se zajíždět nevyplatí, praktičtější je nechat vůz na hotelu nebo na záchytném parkovišti a pokračovat MHD či pěšky.
Vlak je pohodlnější pro ty, kdo nechtějí řešit parkování ani návrat po večerním posezení. Z Prahy a Brna se jezdí s přestupy, nejčastěji přes Linec, Vídeň nebo Mnichov. Při včasném nákupu se dá dostat na rozumnou cenu, na poslední chvíli ale mohou jízdenky výrazně zdražit. Pro jednodenní výlet je Salcburk z většiny Česka už poměrně dlouhá akce, lepší je spojit pivovar s jednou nocí ve městě nebo v okolí.
Kdy přijít, aby vás nesmetl fotbalový dav
Největší chyba je vyrazit do Augustinerbräu v sobotu večer. Podnik je populární sám o sobě a do toho může Salcburk zhoustnout ve dnech, kdy hraje fotbal. Týká se to hlavně domácích zápasů Red Bullu Salzburg, zápasů Austrie Salzburg a evropských pohárových večerů. Fotbalové skupiny se sice nemusí přesouvat přímo do klášterní pivnice, ale ve městě obsadí nádraží, bary i dopravní spoje a atmosféra je výrazně hlučnější.
Nejklidnější volbou bývá úterý až čtvrtek, ideálně brzy po otevření nebo v pozdně odpoledním čase před hlavní večerní špičkou. Pokud chcete sedět venku v pivní zahradě, v sezoně se vyplatí přijít dřív, než se město začne přesouvat na večeři. Pátek a sobota jsou nejživější, zejména za teplého počasí. V den fotbalového utkání se vyhněte dvěma až třem hodinám před výkopem a stejnému času po zápase, protože právě tehdy se přesouvá nejvíc lidí.
Před cestou si proto stačí udělat rychlou kontrolu programu: jestli hraje Red Bull Salzburg doma, jestli Austria Salzburg nemá větší utkání a jestli se nekoná evropský pohár. Pokud ano, přesuňte návštěvu pivovaru na jiný den nebo přijďte dřív odpoledne. Pro běžného cestovatele je to rozdíl mezi příjemnou klášterní pivnicí a večerem, kdy se k pivu stojí delší fronta a u dlouhých stolů se střídají velké hlučné skupiny.