Dovolená v Řecku se může zkomplikovat: V moři přibývá jedovatá ryba, která děsí rybáře
Moře u Řecka se mění před očima: Jedovatá ryba postupuje rychleji, než odborníci čekali.
Zdroj: Shutterstock
Řecké pobřeží si většina lidí spojuje s průzračnou vodou, tavernami u moře a rybami na grilu. Jenže v posledních letech se v tamních vodách stále častěji objevuje druh, který do tohoto idylického obrazu příliš nezapadá. Invazní čtverzubec známý jako lagokefalos se rychle množí, ničí rybářské vybavení a kvůli silnému jedu představuje problém i pro bezpečnost lidí.
Řečtí rybáři na něj narážejí stále častěji. Výraznější výskyt hlásí mimo jiné oblast Lakónie na Peloponésu, kde se podle místních zkušeností dají během několika hodin vytáhnout i desítky kusů. Pro turistu to může znít jako exotická zajímavost, jenže pro lidi, kteří se rybolovem živí, jde o drahý a nepříjemný problém.
Silné zuby, zničené návnady a poškozené sítě
Lagokefalos, česky přezdívaný jako čtverzubec stříbropásý, není obávaný proto, že by cíleně napadal člověka. Potíže způsobuje hlavně svými mimořádně silnými zuby, které připomínají pevný zobák. Dokáže rozkousnout návnadu, poškodit umělé rybky, vlasce i další rybářské vybavení. Rekreační rybář přijde o peníze, profesionálům ale podobné škody komplikují práci mnohem výrazněji.
Když se tato ryba dostane do sítě nebo se pustí do úlovku chyceného na háku, často po sobě nechá poškozené ryby i roztrhané vybavení. Zároveň loví menší ryby a další mořské organismy, takže její šíření nezasahuje jen rybáře, ale i rovnováhu pobřežních vod.
Největší nebezpečí se skrývá uvnitř jejího těla. Čtverzubec stříbropásý může obsahovat tetrodotoxin, velmi silný nervový jed známý i u některých čtverzubců. Nejde ale o žádnou dovolenkovou specialitu ani o rybu, kterou by si měl člověk zkusit připravit na grilu.
Riziko se týká hlavně vnitřních orgánů, ale opatrnost je namístě i při manipulaci. Konzumace neodborně zpracované ryby může vést k vážné otravě. Pro turisty z toho plyne jednoduché pravidlo: pokud u moře narazí na neznámou nafouklou rybu, neměli by ji brát do ruky, čistit ani ochutnávat.
Za šířením čtverzubce stojí více faktorů. Středozemní moře se otepluje a druhy původem z teplejších oblastí v něm snáze nacházejí vhodné podmínky. Suezský průplav navíc dlouhodobě funguje jako migrační cesta pro mořské živočichy z Rudého moře.
Řecko zůstává krásné, ale moře se mění
Nejprve se čtverzubec objevoval hlavně ve východním Středomoří, například u Kypru, Kréty a v jižních částech Řecka. Zmínky ale přicházejí i z dalších oblastí Egejského a Jónského moře. Právě to zneklidňuje rybáře i odborníky, protože nejde o ojedinělý výskyt, ale o širší změnu v mořském prostředí.
Řecko kvůli němu nepřestane být oblíbenou dovolenkovou zemí. Pláže, ostrovy i pobřežní města zůstávají velkým lákadlem. Jenže moře není jen kulisa k odpočinku. Je to živý systém, který se mění rychleji, než si člověk při pohledu z lehátka připouští.
Jednou z možností, jak invazní druh omezovat, je motivovat rybáře k cílenému odlovu. Uvažuje se také o bezpečném průmyslovém využití po odborném zpracování, nikoli však o běžné konzumaci. Pro návštěvníky pobřeží je nejdůležitější opatrnost. Neznámé mořské živočichy nesbírat, nejíst a nepodceňovat. Některé úlovky zkrátka nepatří ani do ruky, ani na talíř.