Češi vyklízejí staré byty a vyhazují věci, které mohou mít cenu. Sběratelé sledují hlavně sklo a retro doplňky
Pozor při vyklízení starého bytu: Obyčejné sklo i retro dekorace nemusí být jen harampádí.
Zdroj: Shutterstock
Každý rok se v Česku vyklízejí tisíce bytů, chalup a pozůstalostí. Při tom končí v kontejnerech předměty, které by na sběratelském trhu našly kupce za stovky i tisíce korun. Nejčastěji jde o skleněné popelníky, hutní vázy, mísy a další doplňky z období socialismu, které dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kategorie.
Problém je v tom, že lidé bez zkušeností nedokážou na první pohled odlišit běžnou dekoraci od autorského kusu z konkrétní české sklárny. Výsledek bývá prostý: cenný kus skončí ve sběrném dvoře, zatímco jeho dvojník se na aukčním portálu prodá za několik tisíc.
Rozdíl mezi tím, co patří do kontejneru, a tím, co stojí za ověření, přitom není tak těžké poznat. Stačí vědět, na co se dívat: autor, sklárna, typ výroby, barva, stav a značení. Právě tyto znaky rozhodují o tom, jestli starý popelník z vitríny má hodnotu padesáti korun, nebo patnácti set.
Co nevyhodit jako první při vyklízení bytu
Při vyklízení se většina lidí soustředí na nábytek a spotřebiče. Sklo, keramika a drobné doplňky končí v pytlích na odpad bez jakéhokoli třídění. Přitom právě mezi nimi se nejčastěji skrývají kusy s vyšší hodnotou, a to především hutně tvarované popelníky, vázy z českých skláren a retro doplňky z obývacích pokojů panelákových i starších domácností.
Skleněné popelníky z 50. až 70. let jsou jednou z nejvíce přehlížených kategorií. Masivní kusy z hutního skla s organickými tvary a jantarovým, zeleným nebo modrým zbarvením dnes sběratelé aktivně hledají. Popelníky od autorů, jako jsou Josef Hospodka nebo Josef Rozinek, se prodávají za stovky až nízké tisíce korun.
Typický cenný popelník má silnou stěnu, výrazný barevný střed a nepravidelný tvar, který prozrazuje ruční zpracování. Kdo najde takový kus na chatě nebo v kredenci, měl by ho nekompromisně odložit stranou a ověřit původ.
Hutní vázy a mísy, které se často pletou s běžnou dekorací
Hutní vázy a mísy z českých skláren, jako jsou Chřibská, Škrdlovice nebo Nový Bor, patří mezi nejžádanější položky na trhu s retro sklem. Problém je, že na první pohled vypadají jako obyčejné dekorace, kterých měla každá domácnost plnou vitrínu.
Rozdíl je v provedení. Hutní sklo se tvarovalo ručně přímo u pece. Každý kus je proto mírně jiný. Pokud má váza nebo mísa drobné nepravidelnosti tvaru, viditelné bubliny uvnitř skla a sytou barvu, jde s vysokou pravděpodobností o hutní výrobek.
Kromě skla stojí za pozornost i další retro doplňky. Keramické vázy, plastové hodiny, stolní lampy s typickým designem 60. a 70. let nebo sklenice na sifon se dnes prodávají za částky, které by jejich původní majitele překvapily.
Při vyklízení se vyplatí dát stranou cokoli, co vypadá „socialisticky" a má zachovalý povrch. Sběratelský trh v Česku je aktivní a poptávka po autentických kusech z retro domácností roste. Zvlášť pokud jde o kompletní sady nebo neobvyklé barevné varianty.
Jak poznat, že starý kus může mít vyšší hodnotu
České sklo má na mezinárodním trhu výjimečnou pozici díky tradici sklářské výroby a spolupráci skláren s profesionálními designéry. Právě proto i zdánlivě nenápadný kus z české domácnosti může mít hodnotu, kterou laik neodhadne. Rozhodující jsou tři věci: kdo vázu nebo popelník navrhl, jak byl vyroben a jaké má vizuální znaky.
Nejvíc záleží na tom, jestli je kus připisován konkrétnímu autorovi nebo sklárně. Jména jako František Vízner, Hana Machovská, Pavel Hlava nebo Josef Hospodka zvyšují hodnotu násobně. Stejně tak je důležitá sklárna. Výrobky z Chřibské, Škrdlovic, Libochovic nebo závodů sdružených pod Sklo Union mají u sběratelů jasný kredit.
Český původ se dá často ověřit podle tvaru, barevnosti a stylu, které byly pro jednotlivé sklárny typické. Někdy pomůže i papírový štítek nebo leptané značení na dně.
Barva, bubliny, broušení a další detaily
Barva je jedním z nejrychlejších vodítek. Výrazné odstíny jako rubínová, kobaltová modrá, uranové zelené sklo nebo jantarová žlutá bývají u sběratelů žádanější než čiré provedení. Broušené vzory přidávají hodnotu zejména u skla z 50. a 60. let.
Bubliny uvnitř skla jsou u hutních kusů žádoucí. U lisovaného skla naopak signalizují nižší kvalitu. Kontext tedy rozhoduje. Kdo si není jistý, může kus vyfotit ze všech stran a poptat se na specializovaných fórech nebo v antikvariátech.
Sběratelská poptávka v Česku se soustředí na dvě hlavní skupiny: autorské hutní sklo z poválečného období a lisované nebo broušené kusy z masovější produkce druhé poloviny 20. století. Obě kategorie mají své specifické znaky i cenové rozpětí.
Období od konce 40. do 70. let je považováno za zlatou éru českého sklářského designu. Vázy a mísy navržené profesionálními výtvarníky pro konkrétní sklárny dnes dosahují nejvyšších cen. Sady zahrnující vázu, mísu a popelník od jednoho autora jsou obzvlášť ceněné.
Sběratelé sledují především kusy z Chřibské, kde působil Josef Hospodka, nebo ze Škrdlovic s pracemi Františka Víznera. Jednotlivé vázy se na bazarech a aukčních portálech prodávají za stovky až tisíce korun. Kompletní sady nebo vzácnější barevné varianty mohou překročit i pětitisícovou hranici.
Lisované a broušené kusy z druhé poloviny 20. století
Lisované sklo ze závodů Sklo Union, především z Libochovic a Rosic, zažívá renesanci zájmu. Sklenice, vázy a dekorativní předměty s reliéfními vzory, které byly v éře socialismu běžnou součástí každé domácnosti, dnes tvoří samostatnou sběratelskou kategorii.
Broušené sklo z Bohemie je klasika, která si drží stabilní cenu. Popelníky, vázy na květiny i dekorativní mísy s hvězdicovým nebo diamantovým brusem nacházejí kupce jak v Česku, tak v zahraničí. Klíčová je přitom kvalita brusu a zachovalost hran.
Stav je u skla naprosto zásadní. Jakýkoli oťuk, prasklina nebo odštípnutí na hraně výrazně snižuje hodnotu. Sběratelé hledají kusy bez poškození, ideálně s původním papírovým štítkem nebo leptaným značením sklárny na dně.
Právě značení pomáhá odlišit originál od pozdějších replik. Repliky českého hutního skla se na trhu objevují stále častěji, především z asijské produkce. Liší se obvykle hmotností, kvalitou barevného provedení a absencí drobných nepravidelností typických pro ruční práci. Kdo má pochybnosti, měl by kus nechat posoudit zkušeným obchodníkem nebo starožitníkem.
Vzácnější varianty a menší série
Ne každý kus z dané sklárny má stejnou hodnotu. Cenu zvyšuje neobvyklá barva, menší výrobní série nebo prototypový charakter kusu. Například běžná čirá váza z Chřibské se prodá za pár set korun, ale stejný tvar v rubínové nebo uranové barvě může stát několikanásobně víc.
Menší série, které vznikaly na objednávku pro zahraniční trhy nebo jako výstavní kusy, patří mezi nejvyhledávanější. Pokud má někdo doma kus, který nikdy neviděl u nikoho jiného, stojí za to zjistit víc. Praktický první krok je vyfotit předmět ze všech stran včetně dna a poptat se na specializovaných bazarech, ve sběratelských skupinách na sociálních sítích nebo přímo v antikvariátu zaměřeném na české sklo.
autorský text, aukro