Šestiletý syn Veroniky Arichtevy si už vydělává. Herečka mu chce ukázat hodnotu peněz
Syn Veroniky Arichtevy má v šesti letech první výplatu. Herečka prozradila, proč to dělá.
Zdroj: Nextfoto.cz
Zatímco mnoho šestiletých dětí ještě počítá hlavně bonbony a hračky, syn Veroniky a Bisera Arichtevových už poznává, že peníze mají hodnotu. Doma mu zavedli pravidelné kapesné, které není jen odměnou, ale i malou školou odpovědnosti. Součástí rodinného pravidla je navíc pomoc druhým.
Kapesné může na první pohled vypadat jako drobnost. Jenže právě na takových věcech se děti často učí víc než z dlouhých rodičovských proslovů. Veronika Arichteva se svým manželem Biserem se rozhodli, že jejich syn Luka nebude peníze vnímat jen jako samozřejmost, která se objeví pokaždé, když si něco přeje. Doma proto nastavili systém, který mu má ukázat, že i malé částky je potřeba plánovat, rozdělovat a přemýšlet nad nimi.
Kapesné má jasná pravidla
Herečka popsala, že doma před několika měsíci zavedli pravidelnou „výplatu“, tedy kapesné. Podle ní má smysl budovat finanční gramotnost už odmala, protože dítě si díky tomu postupně zvyká, že peníze nejsou bezedné. Luka tak nedostává všechno automaticky, ale učí se čekat, rozhodovat a přemýšlet, co si za své peníze opravdu pořídit.
U Arichtevových ale nejde jen o samotné utrácení. Rodiče do systému zapojili také pomoc druhým. Peníze, které Luka během týdne dostane, se na konci měsíce společně rozdělí. Z výsledné částky podle Veroniky vždy vyjde i stovka, která putuje na dobrou věc. Pro šestileté dítě je to silná lekce. Ne proto, že by šlo o vysokou částku, ale proto, že se od začátku učí, že s penězi přichází i možnost někomu ulevit.
Veronika zároveň mluví o tom, že Luka je velmi empatické dítě. Podle ní se děti nejvíc učí tím, co doma vidí. Když rodiče sami pomáhají, dítě to nevnímá jako frázi, ale jako běžnou součást života. Herečka svého syna bere například i do Domu Ronalda McDonalda, kde může zblízka vidět, že pomoc má konkrétní podobu a týká se skutečných lidí.
Tablet museli výrazně omezit
Právě v tom je celá výchova této rodiny zajímavá. Kapesné u nich není jen nástroj, jak dítě naučit šetřit na hračku. Je to i způsob, jak mu ukázat, že peníze mohou sloužit nejen vlastním přáním, ale i někomu, kdo je zrovna potřebuje víc. Taková lekce se dítěti může vracet mnohem déle než radost z nové hračky.
Vedle peněz řešili doma také další téma, které zná řada rodičů. Displeje. Veronika otevřeně přiznala, že i ona patřila mezi maminky, které někdy sáhly po pohádce v telefonu nebo tabletu, protože potřebovaly chvíli prostoru pro sebe. Myslela si, že to dokáže uhlídat. Jenže situace se podle jejích slov začala vymykat víc, než čekala.
Když byly Lukovi zhruba dva roky, rodiče si všimli, že už si nechce tolik hrát běžným způsobem a digitální zábava začíná být příliš častá. Rozhodli se proto udělat razantní změnu a tablety i pohádky výrazně omezili. Dnes mu je povolují jen občas a snaží se držet pevnou hranici. I v tom je vidět stejný princip jako u kapesného: dítě potřebuje svobodu, ale také jasná pravidla. A někdy je nejlepší zasáhnout dřív, než se z pohodlného řešení stane problém.