Mladá žena si bere Ukrajince. Do manželství vstoupí jako král a královna, vykoupení je nutnou podmínkou

Odjela pomáhat, našla lásku a brzy poznala, že ukrajinská svatba je jiný vesmír. Je hlučná, něžná i dojemná a některé zvyky vás překvapí. Připravte se, čeká vás zážitek, na který se nezapomíná.

Když Linda odjela do Krakova na dobrovolnický pobyt, potkala Olega, který utekl před válkou z Charkova. Začali spolu pracovat v humanitárním centru, nejdřív si jen předávali krabice a krátké věty, brzy už i dlouhé večerní hovory. Přes rozdílné zázemí i jazykové přešlapy jim vztah držel. Po roce v Praze přišla žádost o ruku a s ní otázka, jak vypadá skutečná ukrajinská svatba.

Odpověď zní tak, že pořád ctí tradice a právě v tom je její síla. Zásnuby bývají formální. Ženich s doprovodem starších mužů zamíří za rodiči nevěsty, přinese láhev horilky a požádá o požehnání. V tu chvíli se objevuje rushnyk, vyšívaný pruh látky, který se v rodinách předává jako památka a ochrana.

Ukrajinská svatba je netypická

Při obřadu se na něj pár postaví a pověst říká, že kdo vykročí první, ten bude v manželství tahat za delší konec. V praxi ženich obvykle nechá první krok nevěstě, protože respekt a galantnost jsou tu stejně důležité jako humor.

Ještě před samotným obřadem přijde na řadu vykoupení nevěsty. Ženich dorazí do domu a čeká ho série zkoušek. Družičky a příbuzní připraví hádanky, drobné úkoly nebo legrační fyzické výzvy. Když něco nejde, pomůže bankovka nebo symbolický dar.

Smích je povolen, koktejly trpělivosti a nadsázky také, protože právě tady se láme nervozita a zábava se rozjede naplno. Krátce poté následuje požehnání rodičů. Slova se většinou nepřednášejí jako oficiální proslovy, spíš jde o upřímná přání a popřání síly do společného života. Je to intimní chvíle a často se u ní tajně sahá po kapesníku.

Na svatbě panují jasná pravidla

Oblečení může být zcela tradiční i moderní. Nevěsta si někdy nechá uvázat věnec z květin zvaný vinok, jindy sáhne po bílých šatech od místního návrháře. Vyšívané košile mají na Ukrajině dlouhou historii a najdete je i na hostech. Barev se nebojte, bílé šaty ale patří jen nevěstě.

Samotný obřad probíhá často v kostele. Pár kráčí uličkou bok po boku a u oltáře si slibuje věrnost. Na hlavy si položí korunky jako symbol toho, že zakládají novou rodinu. Kněz novomanželům sváže ruce a třikrát je provede kolem oltáře. Prstýnky se nosí na pravé ruce, na to pamatujte při gratulacích. Tento detail může překvapit i zkušené svatební matadory.

Po obřadu přicházejí rodiče s chlebem a solí. Korovaj je bohatě zdobený svatební chléb, pečený obvykle o pár dní dříve a položený na rushnyku. Novomanželé si z něj ulomí kousek a ochutnají i špetku soli. Je to jednoduchý obraz toho, že v manželství budou sdílet radost i těžší chvilky. Tradiční chléb dnes často doplňuje moderní dort, nic si však nekonkuruje, všechno se sní.

Rodina musí nevěstu přijmout za svou

Následuje dojemná scéna se závojem. Manžel jej nevěstě sejme a jeho matka uváže mladé ženě šátek. Znamená to, že rodina přijímá novou členku. Oheň rodiny pak přechází zapálenými svíčkami na novomanžele a zůstává hořet po celý večer. Plamen má vydržet a ideálně se nezhasíná.

Hostina je festivalem chutí a hudby. Na stolech se objevují holubce, tedy zelná rolka plněná masem a rýží, a oblíbený boršč. Kapela vytáhne banduru a parket se rychle zaplní. Večer plyne, přípitky jsou časté a smích se nebojí být slyšet až na dvůr.

Ukrajinské rodiny drží při sobě. Tradiční role se s moderním životem mísí, proto je dobré přijít s respektem a otevřeností. Hosté udělají radost malým dárkem pro rodiče, připravenou hotovostí na drobné úkoly při vykupování nevěsty a chutí zůstat až do časných hodin. Bílé oblečení nechte doma a s prstýnky miřte na pravou ruku. S pár slovy ukrajinštiny navíc sklidíte úsměvy.