Tohle pražské koupaliště mělo zmizet pod betonem. Místní starousedlíci se ale postavili na zadní a vyhráli bitvu, jakou nikdo nečekal
Oblíbené pražské koupaliště mělo zmizet ze scény. Místní se postavili na odpor a zvrátili plán, který vypadal jistě.
Zdroj: redakce
Příběh koupaliště Lhotka v Praze 4 začal jako boj o poslední zelenou oázu mezi sídlišti. Místní se postavili developerskému plánu, sepsali petici a dotlačili radnici k odkupu. Dnes je z chátrajícího areálu koupací biotop s jezerem o rozloze 5 570 metrů čtverečních.
Koupaliště Lhotka v Praze 4 mohlo zmizet pod bytovými domy, místo toho se z něj po letech sporů stal moderní koupací biotop a symbol toho, že sousedský odpor někdy opravdu dokáže změnit dějiny jednoho místa. Na začátku to vypadalo jako klasický pražský příběh s předem napsaným koncem.
Staré koupaliště mezi paneláky, místo letních vzpomínek několika generací, přestalo sloužit lidem. Brána zůstala zavřená, voda mizela, areál chátral a za plotem se místo plavců objevila nejistota. Obyvatelé Lhotky, Braníku i okolí se začali bát, že kus zeleně, kam chodili jako děti, rodiče i prarodiče, padne za oběť rezidenčnímu projektu.
Zamčená brána a plán na rezidenční bydlení
Lhotka nebyla anonymní louže na okraji města. Přírodní koupaliště fungovalo už v 70. a 80. letech minulého století a pro okolní sídliště představovalo něco, co se nedá jednoduše nahradit. V létě nabízelo vodu, stín, trávu a pocit, že i uprostřed Prahy může být místo, kde se zpomalí.
Zlom přišel poté, co areál získala společnost Eco-Investment. Podle dobových informací koupila koupaliště v roce 2005 od státu za 30 milionů korun. Když později nájemci skončila smlouva a brána se pro veřejnost neotevřela, začalo se naplno mluvit o tom, že místo koupání by tu mohlo vzniknout rezidenční bydlení. Projekt nesl název Lhotka Residential Park.
Pro místní to nebyl jen spor o bazén. Šlo o otázku, jestli má hustě obydlená část Prahy přijít o veřejný prostor, který sloužil desítky let. V územním plánu byla plocha vedená jako rekreační, takže stavbě bytů by musela předcházet změna územního plánu. Jenže už samotná možnost, že by se tak stalo, stačila k tomu, aby se sousedé zvedli.
Hrdinové od plotu aneb lidé, kteří odmítli mlčet
Tváří odporu se stali obyčejní obyvatelé okolních domů. Nebyli to profesionální aktivisté ani lidé s velkou politickou mocí. Byli to sousedé, kteří si pamatovali ručníky na trávě, dětský smích u vody a krátké letní cesty z paneláku na koupaliště. Mezi těmi, kdo veřejně vystoupili proti zavření a plánované výstavbě, byla i Šárka Troníčková, která v médiích mluvila o tom, že jde o rekreační oblast a kousek zeleně, který by měl zůstat lidem.
Petice za zachování koupaliště nakonec podle ČT24 nasbírala kolem pěti tisíc podpisů. To už nebyl drobný povzdech několika nostalgiků. Byl to jasný vzkaz radnici i magistrátu, že Lhotka není volná parcela čekající na zástavbu, ale místo s pamětí a každodenním významem pro tisíce lidí.
Nepřítelem v tomto příběhu nebyl jen developer. Byl jím i čas. Každá další sezona bez koupání znamenala zarůstající areál, opuštěné zázemí a slábnoucí víru, že se ještě někdy otevře. ČT24 v roce 2013 popsala, že lidé se už druhé léto nemohli koupat, vlastník neprosadil změnu územního plánu a areál mezitím chátral. Právě tehdy začal tlak veřejnosti nabírat sílu.
Radnice nakonec sáhla po odkupu
Ještě v roce 2012 radnice Prahy 4 upozorňovala, že jde o soukromý majetek a její možnosti jsou omezené. Zároveň ale začala jednat o možném odkupu. Tlak místních, petice a veřejná debata nakonec přispěly k obratu, který se u podobných příběhů nestává často.
V roce 2014 zastupitelé Prahy 4 schválili nákup chátrajícího koupaliště. Podle tehdejších informací šlo o částku přes padesát milionů korun, Deník uváděl 58 milionů. Pro místní to znamenalo zásadní jistotu: pozemek se měl vrátit pod veřejnou kontrolu a místo developerského projektu dostala šanci obnova koupaliště.
Tehdejší starosta Prahy 4 Pavel Caldr rozhodnutí spojoval právě s možností areál obnovit a znovu otevřít veřejnosti. Zároveň zaznělo, že odkup je zárukou, že na místě nevyroste developerský projekt. Pro sousedy, kteří několik let sledovali zavřenou bránu, to byl moment, kdy se boj o Lhotku začal měnit v naději.
Z ruiny se stal biotop bez chemie
Happy end nepřišel přes noc. Areál bylo potřeba připravit, naprojektovat a zrekonstruovat. Z kdysi zanedbaného koupaliště postupně vznikl přírodní koupací biotop. První plavci se podle Deníku do opraveného areálu vrátili na konci června 2018, přičemž další úpravy zázemí a okolí měly pokračovat i poté.
Dnešní Biotop Lhotka nabízí koupací jezero o rozloze 5 570 metrů čtverečních ve tvaru nepravidelného oválu. V plavecké části má hloubku až 3,25 metru, v neplavecké části do jednoho metru. Návštěvníci mohou využít šatny, sprchy, toalety, klubovnu i stánek s občerstvením. Voda se tu prezentuje jako přírodní, bez chemie.
Lhotka tím získala víc než opravené koupaliště. Vrátil se jí veřejný prostor, který by se po změně územního plánu mohl proměnit v soukromé bydlení. Místo plotu, za kterým zarůstala prázdná nádrž, přišel areál, kam se dá dojít od zastávek Lhotka nebo Novodvorská a kde se lidé z okolí znovu potkávají u vody.