Tyto těžké vázy stávaly za socialismu v obývácích. Některé dnes stojí přes 10 tisíc korun

Sklárna ve Škrdlovicích na Vysočině vznikla na počátku 40. let díky Emanuelu Beránkovi a jeho rodině a postupně se vypracovala mezi významná místa československé sklářské tvorby. Proslavila se zejména ručně tvarovaným hutním sklem, u něhož mohli skláři pracovat s masivní hmotou, barevnými vrstvami, bublinami a různými plastickými strukturami. Původně problematické vlastnosti skla, například jeho bublinky a nečistoty, dokázali Beránkovi proměnit v charakteristický výtvarný prvek. Od 50. let se zde v malosériové výrobě objevovaly vázy, mísy, svícny, popelníky a další dekorativní předměty navrhované nejen skláři, ale také profesionálními výtvarníky. Se sklárnou byli spojeni například Vladimír Jelínek, Jiřina Žertová, Jaroslav Svoboda, Pavel Hlava, členové rodiny Beránkových a další autoři. Důležitou součástí výroby se stala spolupráce mezi návrhářem a sklářským mistrem přímo u pece, díky níž vznikaly tvary, které dnes patří k dobře rozpoznatelným ukázkám poválečného českého designu. Škrdlovická sklárna nakonec ukončila výrobu v roce 2008 a část její někdejší vzorkovny i původních vzorových knih převzalo Východočeské muzeum v Pardubicích.

Víznerovy vázy už překonaly hranici deseti tisíc

Jedním z nejvyhledávanějších jmen spojených se Škrdlovicemi je František Vízner, který patří k nejvýznamnějším českým sklářským výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Ve Škrdlovicích pracoval od konce 60. let a právě zde vznikla řada jeho robustních hutně tvarovaných váz, jejichž vzhled dnes působí výrazně moderně. Zájem sběratelů ukazují i výsledky tuzemských internetových aukcí, přičemž je podstatné sledovat skutečně dosaženou cenu, nikoliv pouze částku požadovanou prodejcem. V lednu 2026 se například Víznerova škrdlovická váza vysoká 18 centimetrů na Aukru vydražila za 12 800 korun. Další indigově modrá váza podle jeho návrhu z roku 1976, označená číslem vzoru 7624/21, skončila v březnu téhož roku na 16 242 korunách. V červnu se jiný Víznerův kus ze Škrdlovic prodal za 10 066 korun, zatímco další váza z roku 1974 dosáhla pouze 4 550 korun. Právě takové rozdíly ukazují, že označení „Vízner“ nebo „Škrdlovice“ samo o sobě ještě automaticky neznamená desetitisícovou hodnotu.

Nakupování

Inspekce varuje před oblíbeným salátem. Našli v něm smrtící bakterii, nejezte ho, varují

Státní zemědělská a potravinářská inspekce varovala před konkrétní šarží vlašského salátu značky MASO WEST. Laboratorní rozbor v něm potvrdil bakterii Listeria monocytogenes, která způsobuje listeriózu. Výrobek se prodával v několika městech a část salátu mohla být nabízena také na váhu.

Samotná nálepka nebo vysoká hmotnost nestačí

Při určování hodnoty je zásadní zjistit autora a konkrétní návrh, což u staršího hutního skla nemusí být na první pohled jednoduché. Mnoho sériově vyráběných kusů totiž není opatřeno podpisem autora a původní papírová nálepka se během desetiletí často ztratila. Významnou pomůckou jsou proto dochované vzorové knihy Škrdlovic z let 1945 až 1991, podle nichž lze porovnat tvar, rozměry, rok vzniku a číslo konkrétního návrhu. Hodnotu ovlivňuje také stav: odštípnuté hrany, praskliny nebo výrazné poškození mohou cenu snížit, zatímco drobné stopy používání na spodní straně nemusejí být u desítky let starého předmětu zásadním problémem. Důležitá je rovněž vzácnost určitého modelu, jeho barevná varianta a současná poptávka mezi sběrateli, takže dvě na první pohled podobné vázy mohou mít výrazně odlišnou cenu. Původní značení nebo doložitelná historie předmětu mohou určení usnadnit, neměly by však nahrazovat porovnání s odbornou dokumentací a skutečně prodanými exempláři. Kdo tedy doma objeví neobvykle těžkou vázu s výraznou barevností a ručně tvarovaným povrchem, neměl by ji oceňovat jen podle toho, že je „stará“ – rozhodující může být přesně určený návrhář a výrobní vzor.

Použité zdroje: Východočeské muzeum v Pardubicíc