Valérie Zawadská promluvila o svém malém důchodu. Kdyby nepracovala, neměla by na cigarety
„Na cigarety mi to nestačí,“ přiznala Zawadská. Důchod jí nestačí ani na základní věci.
Zdroj: Nextfoto.cz
Herečka a dabérka Valérie Zawadská sice dosáhla důchodového věku, ale na odpočinek zatím nemá ani pomyšlení. Práce je pro ni nutností i radostí, bez ní by se prý těžko uživila.
Valérie Zawadská, která je mezi diváky známá svým hlubokým a sametovým hlasem, patří mezi výrazné osobnosti českého divadla i dabingu. Málokdo ale tuší, odkud se její charakteristický hlas vlastně vzal. Sama herečka připouští, že to možná ovlivnilo její dětství. Vyrůstala v horách, kde s otcem často zpívala lidové písničky a prý při tom nešetřila hlasivky.
Dalším možným vysvětlením může být i to, že s kouřením začala neobvykle brzy – už ve čtyřech letech. K první cigaretě ji přivedl kamarád starší sestry, který ji přinesl od svého otce. Společně se tehdy schovali ke stohu slámy a pokuřovali jako dospělí. Vzpomíná, že i doma kouření nepatřilo k ničemu neobvyklému. Její maminka sedávala na verandě s novinami, šálkem turka a cigaretou v ruce, zatímco tatínek dával přednost silnějším partyzánkám.
Herečka cigaretám libuje od dětství
Dívku fascinovalo, jak její matka uměla vydechovat dlouhý kouř, který se pomalu rozplýval ve vzduchu. Postupem času začala rodičům sem tam cigaretu tajně brát, až měla v devíti letech svou vlastní skrýš s krabičkou schovanou v seně. Na čas přestala kouřit, když jí kouření mezi spolužáky začalo připadat dětinské.
Na gymnáziu se k tomu ale znovu vrátila. Sama přiznává, že kouření ji provází po celý život, i když si dnes už uvědomuje, že to není právě nejlepší zvyk. Dnes je Valérie Zawadská oficiálně v důchodu, ale rozhodně se mu nepoddala. Televizních rolí sice ubývá, přesto zůstává aktivní na několika frontách. Stále dabuje, a především hraje v divadle, které jí zůstalo blízké po celý život.
V posledních letech objíždí česká města s představením Nejstarší řemeslo, kde spolu s Janou Švandovou, Michaelou Dolinovou, Zuzanou Slavíkovou a Veronikou Gajerovou ztvárňuje stárnoucí ženy z někdejšího nočního světa. Kromě toho se objevuje i v inscenaci Jsem doma, zlato v Divadle Radka Brzobohatého.
Bez práce by s důchodem nevyžila
Přiznává, že hrát musí, protože z hereckého důchodu by vyžít nedokázala. Dodává, že možnost být na jevišti bere jako štěstí, díky kterému se může uživit i dělat to, co ji naplňuje.
Zdraví už jí sice občas připomíná věk, nejvíce ji trápí záda. Jak ale říká, ve chvíli, kdy vstoupí na jeviště, jako by všechny bolesti zmizely. Popisuje, že herci mají zvláštní schopnost zapomenout na jakékoli potíže, jakmile se rozsvítí světla a před nimi sedí diváci. Až v zákulisí, když padne opona, se tělo znovu ozve a připomene, že není z ocele.
Po krátké přestávce se ale zázrak opakuje. Sotva se zvedne a vyjde na scénu, bolest zmizí a tělo zase poslouchá. Sama tomu říká kouzlo, které ji drží při životě i v profesi. Přes všechny obtíže a roky zkušeností zůstává Valérie Zawadská důkazem, že opravdová láska k herectví dokáže přehlušit i únavu, bolest a čas.