Senior si chtěl užít nový začátek po ztrátě manželky, místo toho mu úřady sebraly důchod a platí vysokou pokutu
Chtěl začít znovu po smrti manželky. Místo klidu přišel šok – stát mu sebral důchod a napařil pokutu.
Zdroj: Shutterstock
Myslel si, že na dávku má nárok, a vůbec ho nenapadlo, že by se něco mělo měnit. Po smrti manželky zůstal sám a pobíral vdovecký důchod. Po letech se však znovu oženil, čímž mu podle zákona nárok na tuto podporu zanikl. Jenže novou situaci zapomněl nahlásit a úřad na to přišel až po čase. Výsledek? Nejen že mu výplatu zastavili, ale musel i všechno vrátit zpět.
Po smrti manželky zůstal pan Jiří sám. Po třiceti letech manželství se těžko smiřoval s prázdným bytem a každodenním tichem. Když mu po pár měsících dorazilo rozhodnutí o přiznání vdoveckého důchodu, bral to jako malou jistotu v nejistém období. Peníze mu pomáhaly udržet se nad vodou, a i když se částka nezdála nijak vysoká, měl pocit, že stát uznává jeho ztrátu.
Všechno bylo v pořádku, dokud do jeho života nevstoupila nová žena. Nešlo o žádné velké rozhodnutí ze dne na den. Znali se roky, dřív jen z práce. Po čase se jejich přátelství změnilo v něco hlubšího. Když se rozhodli vzít, Jiří vůbec netušil, že by tím měl o něco přijít.
Vždyť celý život poctivě pracoval, na důchod si šetřil a s vdoveckým příspěvkem počítal jako s trvalou dávkou. Ostatně, nikdy mu nikdo neřekl, že by měl po svatbě něco oznamovat. Nešlo o zatajování, jen o obyčejné lidské přehlédnutí. Svatební obřad proběhl skromně, bez zbytečného rozruchu, a nový začátek mu přinesl klid i radost, kterou roky nepoznal. Až jednoho dne přišel dopis z České správy sociálního zabezpečení.
Úřad mu oznámil, že má vrátit desítky tisíc korun
V oznámení stálo, že vdovecký důchod byl vyplácen neprávem, neboť sňatkem nárok na dávku zanikl. Kromě okamžitého zastavení výplaty musel vrátit i všechno, co za poslední měsíce obdržel. Částka přesahovala čtyřicet tisíc korun – pro člověka v důchodu obrovská suma. Jiří zůstal v šoku.
Nechápal, proč se na něj úřad dívá jako na podvodníka. Vždyť nic neskrýval, jen se znovu oženil, a to zcela v souladu se zákonem i svědomím. Zkoušel se odvolat a vysvětlit situaci. Poslal dopisy, žádosti i potvrzení o svatbě. Chtěl dokázat, že nešlo o úmysl, ale o prosté opomenutí.
Odpověď úřadu však byla neoblomná – zákon je zákon a povinnost oznámit změnu rodinného stavu je výslovná. Ať už se oženíte po půl roce nebo po deseti letech, nárok na vdovecký důchod tím zaniká. Když peníze dál pobíráte, byť nevědomky, považuje se to za přeplatek, který je nutné vrátit.
Zákon nerozlišuje úmysl, ale povinnost
Podle pravidel České správy sociálního zabezpečení má každý příjemce důchodu povinnost do osmi dnů nahlásit jakoukoliv změnu, která by mohla ovlivnit jeho nárok na dávku. Tedy i uzavření nového manželství. Mnoho lidí si tuto povinnost neuvědomuje, protože informace bývá často schovaná v drobném textu rozhodnutí nebo dopise o přiznání důchodu.
Úřední jazyk navíc působí odtažitě, a tak se snadno stane, že adresát text jen přelétne a dál se o něj nezajímá. Jiří tak nebyl jediný, koho podobná situace postihla. Podle mluvčích úřadu se ročně objeví desítky podobných případů, kdy si lidé po sňatku nechají dávku posílat dál, aniž by věděli, že tím porušují zákon.
Když se na to přijde, úřad má ze zákona povinnost přeplatek vymáhat. V praxi to znamená, že člověk musí buď částku jednorázově uhradit, nebo se dohodnout na splátkách. Nakonec se Jiřímu podařilo dohodnout s úřadem na postupném splácení. Každý měsíc mu z důchodu strhávali určitou část, dokud celý dluh neuhradil.
Trvalo to víc než rok. Přesto říká, že nejhorší nebyly peníze, ale pocit viny a stud, který ho provázel. Vždyť se necítil jako někdo, kdo by zneužíval systém. Jen se po letech znovu pokusil žít normálně. Dnes by už na žádnou podobnou chybu nepřistoupil. O všem, co se v jeho životě změní, informuje úřady hned.
autorský text, příběh čtenáře Jiřího