Tento zámek dnes obdivují turisté z celého světa. Jen Češi vědí, že kousek dál je výchovný ústav a témná minulost
Místo vypadá jako z pohádky. Jen Češi znají pravdu – hned vedle zámku funguje výchovný ústav.
Zdroj: Shutterestock
Pod Milešovkou stojí zámek, který vypadá jako z pohádky, ale pamatuje přísné tresty i šepot káranek. Dnes slouží výchově mládeže, veřejnost smí jen k jeho zdím a do krásného okolí.
Na okraji obce Kostomlaty pod Milešovkou se tyčí zámek, jehož siluetu tvoří dvě přiléhající budovy obdélníkového půdorysu a dvojice válcových věží u východního průčelí. Střední křídlo nese renesanční rysy a patrně navazuje na starší tvrz. Na něj je kolmo přisazena mladší severní část z přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Okna mají převážně obdélníkový tvar, v patře se objevují empírové půloblouky a secesní výzdoba. Valbová střecha spojuje hmoty do jednoho celku, z nádvoří vede do patra vnější secesní schodiště. V přízemních chodbách najdete hřebínkové a valené klenby s lunetami. Uvnitř jihovýchodní věže se vine točité schodiště. Soubor je v evidenci památkové péče.
Zámecká historie s temnou minulostí
Dějiny místa sahají hluboko před stavbu zámku. Ves je prvně zmiňována ve čtrnáctém století, kdy patřila k oseckému panství a nad ní stál mohutný hrad. Majitelé se střídali, od pánů z Dubé a z Herštejna přes panovníka Karla čtvrtého až po rody ze Žerotína a z Vřesovic. Právě z rychle pustnoucího hradu se pozornost přesunula do vsi.
Dvě místní tvrze se staly východiskem pro pozdější barokní sídlo, které dal v sedmnáctém století vybudovat Jan Černín z Chudenic. V devatenáctém století byl zámek v bídném stavu a zadlužený majitel z rodu Ledebourů jej prodal zemskému výboru. Následovala adaptace za třiadvacet tisíc zlatých.
Rok osmdesát sedm palčivě změnil účel budovy. Zemské orgány rozhodly, že v Kostomlatech vznikne Královská česká zemská polepšovna a donucovací pracovna. O rok později dorazila první skupina káranců pod dohledem strážmistrů a mistrů řemesel, brzy poté nastoupily i ženy a dívky, o něž pečovaly sestry svatého Karla Boromejského.
Každý byl za své chyby řádně potrestán
Systém vycházel ze zákonů, které rozlišovaly donucovací pracovny pro potulné, příživnické nebo prostituující osoby a polepšovny pro mladistvé a nedospělé provinilce. Cílem bylo, aby se chovankám dostalo mravní výchovy a výcviku v pracích, jež je uživí.
Denní režim probíhal pevně a beze zbytku. Po budíčku následovalo mytí, úklid a snídaně, poté práce do poledne, krátký odpočinek a vycházka v ústavní zahradě. Odpoledne se znovu pracovalo. Dívky se učily šít a vyšívat, zajišťovaly praní a kuchyni, obsluhovaly hospodářství se stádem krav a prasnic, pracovaly na ústavních polích i v ovocných sadech.
Zahrada dávala zeleninu od raného rychlení po zásoby na zimu, sušárna zpracovávala jablka a hrušky. Přijímaly se i zakázky z okolí, například monogramy na výbavy. Vydělané peníze se vyplácely při odchodu. Kázeň se vymáhala tvrdě. Za odmítnutí práce hrozil půst v temné komoře s tvrdým lůžkem, při hrubostech pouta nebo připoutání, kdy se spínala pravá noha s levou rukou.
Těžké tresty pro ženy a muže
Těžký trest představoval dřevěný kůl se stahovacími pouty, kdy se provinilá dotýkala země jen prsty u nohou. Užívána byla i svěrací kazajka a krátkodobé samotky. U mladších dívek rozhodovala o trestech představená. Zmíněno je i pětadvacet ran holí jako krajní možnost.
Po zářijových událostech roku třicet osm se ústav stěhoval do Chroustovic. Kostomlatský zámek převzal během okupace německý výchovný dívčí ústav. Po osvobození se zařízení vrátilo pod zemskou správu a v roce čtyřicet osm opět do Kostomlat.
V dalších letech se měnila příslušnost od krajského národního výboru přes ministerstvo spravedlnosti až po ministerstvo školství. V padesátých letech zde působil ředitel Rudolf Berger, poté Zdeněk Zicha, který prosadil komplexní aktivní převýchovu s prvky skupinové terapie a speciální výchovy.
Dnes je to turistická atrakce v republice
Vzniklo učiliště, kde se dívky učily zahradnicí a švadlenou, později i dalším oborům. Po roce dvě stě dva vstoupila v platnost nová pravidla péče a oddíly se proměnily v rodinné skupiny, kapacita klesla na osmačtyřicet dívek. Část svěřenkyň pokračuje na civilních školách a zůstává pod dohledem i po dosažení plnoletosti v rámci možností zákona.
Dnes zámek zůstává v plné kráse, ale interiér je nepřístupný. Návštěvníci mohou obdivovat fasády, věže s kuželovými střechami a malebné okolí. Krátká vycházka vede ke zřícenině hradu Kostomlaty, zvaného také Sukoslav, kde jedna z věží slouží jako rozhledna s výhledy na České středohoří a Krušné hory v sezoně od dubna do října.
Krajina láká na naučnou stezku Březina i na románský kostel svatého Vavřince. Kdo chce vystoupat výš, zamíří na Milešovku s vyhlídkovou věží. Celé okolí nabízí nenáročné trasy pro rodiny, cyklisty i milovníky přírody a k tomu zvláštní atmosféru místa, kde se dějiny krásy a přísnosti protínají na jednom dvoře.