Bára Basiková bude podle lékařů užívat léky trvale. Popsala obtížné období spojené s nemocí
Zdravotní problémy Báry Basikové vyžadují doživotní léky. O svém stavu otevřeně promluvila.
Zdroj: Nextfoto.cz
Zpěvačka, která bojuje s depresemi od dětství, slaví 63. narozeniny. Dvakrát uvažovala o sebevraždě, prášky bere dodnes. Vztah s matkou ji poznamenal na celý život. Jak sama ale prozradila, rozhodně se nemíní vzdát a propadat panice ze špatného stavu.
Sedmnáctého února oslavila Bára Basiková třiašedesátiny. Tento milník přitom nemusel nikdy nastat. Ikona české hudební scény se potýká s duševními problémy od útlého věku a v minulosti dvakrát pomýšlela na to, že svůj život ukončí vlastní rukou.
Zpěvačka dnes otevřeně mluví o tom, že ji provázejí deprese a úzkostné stavy prakticky celý život. Už jako malé dítě prožívala stavy melancholie a bezdůvodného strachu, které se v dospělosti ještě prohloubily. Basikovou přesvědčení o tom, odkud se její problémy berou, vede k období před narozením.
Myslí si, že za stres může její matka
V podcastu prozradila, že podle jejího názoru má velký vliv to, co prožívá těhotná žena. Tyto zkušenosti se podle ní ukládají do mozku nenarozeného dítěte podobně jako data na pevný disk a často se projeví až v pozdějším věku během různých terapií.
Zpěvačka čelila skutečnosti, která ji velmi poznamenala. Její matka byla v době těhotenství velmi mladá a podle Basikové ji nechtěla. Osmnáctiletá dívka nebyla na roli matky připravená a vztah mezi nimi se nikdy nezlepšil. Až u rakve své matky zpěvačka pocítila určitou formu smíření.
Sama se později snažila být co nejlepší matkou pro své tři děti, dvojčata Annu a Marii a syna Theodora. Z dětství jí zbyly jen dvě věci. Basiková si uchovává panenku, se kterou si hrávala, a domeček vyrobený otcem. Ten je podle jejích slov velmi zastaralý a dnešní děti by se mu pravděpodobně vysmály. Od vlastních dětí si naopak schovává první dupačky nebo pramínky vlasů.
Sama chtěla být lepší mámou
Svou roli matky pojala zpěvačka zcela jinak než její vlastní matka. S dětmi hodně komunikovala, vedla diskuse a snažila se s nimi otevřeně mluvit. Tento přístup považuje za zásadní pro duševní zdraví i budování sebedůvěry. Její výchova se výrazně lišila od té, kterou zažila ona sama.
Matka ji prý fyzicky trestala až do jejích pětadvaceti let. Dnes to komentuje slovy, že tehdy byla jiná doba. Nejtěžší období ji přivedlo až na hranici života a smrti. Vydala se do Šáreckého údolí s úmyslem spolknout velké množství tablet a zapít je alkoholem. Chtěla usnout navždy.
Nakonec se jí však podařilo najít v sobě sílu a na život si nesáhla. O deset let později se podobná situace opakovala. S depresemi se potýká dodnes. Pravidelně navštěvuje psychiatričku a užívá medikaci. Je smířená s tím, že léky bude pravděpodobně brát po zbytek života. Nikdy jí lékařka nevyzvala k jejich vysazení, protože by to bylo příliš riskantní. Raději polyká tablety, než aby znovu prožívala ty strašné stavy, které dobře zná.