Režisér Zdeněk Troška otevřel dveře do svého soukromí. Dnes žije jako král v podkroví domu s 22 okny
Troškův dům v Hošticích skrývá nečekané řešení. Podívejte se na jeho nově upravené podkroví.
Zdroj: Nextfoto.cz
Na první pohled nenápadný dům na jihu Čech v sobě skrývá víc než jen vzpomínky na dětství. Právě tady si známý režisér vytvořil prostor, který dokonale odpovídá jeho povaze i životnímu tempu.
Jižní Čechy nejsou pro Zdeňka Trošku jen místem, kam se vrací. Jsou jeho domovem v nejhlubším slova smyslu. Rodné Hoštice zůstaly pevnou součástí jeho života i poté, co se stal jednou z nejvýraznějších osobností české filmové tvorby. Právě tady žije v domě, který na první pohled zaujme množstvím oken.
Dvaadvacet oken není architektonický rozmar, ale odraz jeho dlouhodobé potřeby světla, otevřenosti a vzduchu. Dům má dvougenerační uspořádání a po desítky let byl přirozeným centrem rodinného života. V přízemí žila režisérova maminka, než odešla, dnes tu bydlí jeho mladší bratr se svou rodinou.
Zůstal věrný svému oblíbenému místu
Troška tak zůstal obklopen lidmi, které zná celý život, což považuje za jednu z největších jistot. Rodinné vazby pro něj nikdy nebyly formální záležitostí, ale přirozenou součástí každodennosti.
Sám si vybral k bydlení podkroví. Prostor, který měl kdysi podobu rozdělené půdy, zná od dětství velmi důvěrně. Právě tady si s bratrem hrávali a vytvářeli vlastní světy dávno předtím, než se film stal jeho profesí.
Když přišlo rozhodnutí proměnit půdu v obytný prostor, nešel cestou kompromisů. Většina příček zmizela a zůstal otevřený interiér, který umožňuje světlu volně proudit. Režisér dlouhodobě vysvětluje, že uzavřené malé místnosti mu nevyhovují.
Otevřenost prostoru pro něj znamená klid i svobodu. Inspiraci našel i v jižní Evropě, kde obdivuje velké byty se vzdušnými místnostmi a lehkými textiliemi v oknech. Přesto se z jeho podkroví nestal rozlehlý loft. Naopak. Troška otevřeně přiznává, že velké byty ho nelákají.
Má rád praktičnost a skromnost
Dává přednost praktickému měřítku, kde má vše potřebné po ruce a kde se dá snadno udržet pořádek. Jeho představa ideálního bydlení je prostá a konkrétní. Prostor musí pojmout postel, jídelní stůl se čtyřmi židlemi, psací stůl a piano.
Nic navíc. Velké plochy podle něj znamenají zbytečnou práci a energii věnovanou úklidu, kterou raději investuje jinam. Kvůli pracovním povinnostem si pořídil také byt v Praze. Slouží mu především jako zázemí při natáčení nebo pracovních schůzkách.
Ani tady se ale neodchýlil od své filozofie. Byt má dispozici 1+1 a plní přesně to, co od něj očekává, bez přepychu a bez nadbytečných metrů čtverečních. Zařizování interiéru podřizuje Troška funkčnosti. Nepatří k lidem, kteří by zaplňovali prostor dekoracemi bez významu. Každý kus nábytku má svůj účel a místo. Jedinou oblastí, kde sám sobě přiznává slabost, jsou knihy.
Jejich množství se v průběhu let natolik rozrostlo, že už sotva hledá další místo. S úsměvem vzpomíná, že ho maminka kdysi upozorňovala, že knihy mohou ohrozit statiku domu. Přestože hodně cestuje, život mimo Českou republiku si představit neumí. Opakovaně zdůrazňuje, že skutečný domov má jen jeden a ten je pevně spjatý s jižními Čechami.