Češi bouří kvůli nové ceně bramboráku na adventních trzích. Prodejci čelí tvrdé kritice, na zákaznících jen vydělávají
Nová cena bramboráku vyvolala bouři. Adventní trhy čelí stížnostem na přehnané marže.
Zdroj: Shutterstock
Vůně skořice, svařáku a blikající světýlka by měly lákat k zastavení a pohodě. Letos se ale mnozí zastavují hlavně u cedulek s cenami a nevěří vlastním očím.
Adventní trhy v Praze se letos staly spíš zkouškou trpělivosti než svátečním zážitkem. Ceny jídel u stánků vystřelily tak vysoko, že o nich lidé mluví víc než o samotné atmosféře. Největší rozruch vzbudil obyčejný bramborák. Tato tradiční česká pochoutka, která se na některých místech prodává i za 250 korun.
Zatímco dřív se návštěvníci těšili na svařák a trdelník jako na drobnou radost, dnes si dvakrát rozmyslí, jestli za takovou cenu stojí. Dvě deci svařeného vína vyjdou na stovku, trdelník se pohybuje kolem stejné částky a langoš s přísadami se může vyšplhat až na dvě stě.
Ceny se v posledních letech zvýšily
U větších stánků účtují bramboráky po stovce za sto gramů. A když má člověk chuť na pořádnou porci, snadno se dostane k ceně kolem dvou set padesáti korun. Srovnání s regionálními trhy vyznívá nelichotivě.
Mimo hlavní město stojí svařák běžně šedesát až sedmdesát korun, klobásy a palačinky jsou o třetinu levnější a bramboráky se prodávají za částky, které ještě nezní jako luxusní zážitek. Není divu, že se Pražané i turisté bouří.
Na internetu se rozproudila vášnivá debata o tom, kam až je možné zajít. Jeden z blogerů popsal, že na trzích sice stánkaři mluví o „domácích specialitách“, ale žádné ruční strouhání brambor neviděl.
Všude jen fritézy a směsi z pytlíků, které mají s tradicí společného pramálo. Podobně smýšlí i mnozí návštěvníci, kteří tvrdí, že bramborák ztratil duši i chuť, jakou měl dřív. Zdražení přitom nerozčiluje jen starší generaci.
Prodejci se obhajují inflací
Mladí lidé, kteří chápou dopady inflace, upozorňují, že není nutné podporovat to, co nazývají předraženým svátečním pseudoluxusem. Na sociálních sítích se objevují ironické komentáře o „chamtivých prodejcích“, kterým prý má celý den pršet na pánve.
Jiní se snaží být smířlivější a připomínají, že rostoucí ceny energií, nájmů a surovin se prostě projevit musí. Provozovatelé trhů připouštějí, že náklady jsou vyšší než kdy dřív. Nájemné v centru, mzdy i energie tvoří velkou část výdajů a bez určitého navýšení by se mnohé stánky nevyplatilo provozovat.
Jenže otázkou zůstává, kde končí přiměřený zisk a kde začíná využívání vánoční nostalgie jako zlatého dolu. Vánoční trhy měly být místem, kde se setkává vůně pečených kaštanů s přístupností pro všechny. Kde si člověk dá svařák nebo bramborák bez obav, že za pár minut utratí polovinu výplaty. Když ale dnes porce bramboráku stojí tolik, co oběd v restauraci, ztrácí se kouzlo i spontánnost.
autorský text, vlastní dotazování, návštěva adventních trhů