Na mapě Plzeňska je místo, které láká především zahraniční turisty. Lidé zde naleznou to, co nikde jinde není
Zapomenutý kout Plzeňska se stal hitem. Cizinci si ho zamilovali pro ticho a odpočinek a míří tam stále víc.
Zdroj: Shutterstock
Kraj, kde se čas zpomalí a ticho má svou vlastní sílu. Místo, kam se vrací příroda i ti, kteří chtějí na chvíli zmizet z hlučného světa. Český les působí, jako by se tu zastavil čas.
Na samém západě Čech se rozkládá kraj, který si příroda vzala zpět k moci. Desítky let tu stála jen hlídka na hranicích a ticho. Po válce odsunutí obyvatelé zanechali za sebou prázdné vesnice, které postupně pohltil les. Dnes tu člověk může při procházce mezi stromy narazit na kamenné zídky, zarostlé sady a rozpadlé základy domů. Němé svědky zaniklého světa, který kdysi žil naplno.
Pohraniční pásmo bývalo přísně střežené a civilizace sem nesměla. Právě to krajině umožnilo znovu nabrat sílu. Lesy, louky a rašeliniště se pomalu rozrostly a vytvořily oblast, která dnes působí téměř nedotčeně. Na mnoha místech se lidé snaží připomenout zaniklé vesnice alespoň symbolicky.
Na tomto místě minulost pohltil čas
U cest se objevují tabulky se jmény dávno zmizelých obcí, doplněné fotografiemi a úryvky vzpomínek. Rodáci z vesnice Lučina se rozhodli jít ještě dál. Obnovují základy domů, fary i starého pivovaru, aby svým předkům vrátili místo na mapě.
Lesy tu tvoří více než tři čtvrtiny celé oblasti a zbytek vyplňují louky, pastviny či mokřady. Právě ty poskytují útočiště desítkám vzácných druhů. Nedaleko Čerchova má své teritorium rys, z Bavorska občas přicházejí vlci a v potocích zanechávají stopy bobři, kteří tu znovu staví hráze a vytvářejí jezírka i tůně.
Příroda tu zůstává v hlavní roli a člověk je spíše tichým hostem. Krajina Českého lesa bývá někdy přirovnávána k Šumavě, ale působí jinak, a to klidněji, tišeji, bez davů turistů.
Místo, kde se příroda stala posvátnou
Kopce nejsou tak strmé a stezky se vinou dlouhými údolími, kde slyšíte jen vítr a křik ptáků. Síť cyklotras i pěších cest vede místy, kudy kdysi procházeli Chodové a hlídali hranice Českého království.
Za vlády Přemyslovců i Lucemburků střežili obchodní stezky a jejich příběh tu zůstal vyrytý do krajiny stejně jako kameny starých zídek. Dominantou pohoří je vrchol Čerchov, z jehož rozhledny se otevírá výhled na celé západní Čechy.
Nedaleko stojí Kurzova věž, odkud je možné dohlédnout až za hranice, a rozhledna Havran připomíná dobu, kdy tudy procházela železná opona. Kdo se rád toulá po stopách historie, neměl by minout ani zříceninu Přimdy – nejstaršího kamenného hradu u nás – nebo zapomenutý Starý Herštejn ukrytý mezi stromy na Domažlicku.