Okouzlila celé generace jako Píšťalka z Básníků. Eva Vejmělková našla lásku, která trvá dodnes
Takto dnes vypadá Píšťalka z Básníků: Krásná Eva Vejmělková pobláznila diváky a lásku našla jen jednou.
Zdroj: Nextfoto.cz, Profimedia - koláž redakce
Kdysi byla nezapomenutelnou Píšťalkou z Básníků a patřila k nejvýraznějším tvářím své generace. Eva Vejmělková se ale po letech vydala jiným směrem a její dnešní život je od filmové slávy překvapivě vzdálený.
Píšťalka z Básníků se v české popkultuře zabydlela natrvalo. Stačilo pár scén a Eva Vejmělková se proměnila v tvář, na kterou si diváci vzpomněli i po desítkách let. Měla v sobě něco, co se nedá vyrobit ani natrénovat. Přirozenost, křehkost, výraznou ženskost i zvláštní klid, díky kterému byla na plátně nepřehlédnutelná. Zatímco řada hereckých hvězd své generace zůstala pevně spojená s televizí a filmem, ona se postupně vydala úplně jinudy. A právě proto je její příběh dnes tak zajímavý.
Návrat k její kariéře je vlastně návratem do doby, kdy československé filmy uměly vytvářet postavy, které lidem zůstaly v hlavě mnohem déle než jen do závěrečných titulků. Eva Vejmělková dnes nežije životem herečky, která by byla neustále na očích. Místo toho si vybudovala civilnější, klidnější a v mnoha ohledech úplně jinou existenci.
Role, kvůli které si ji pamatuje celé Česko
Když se řekne Píšťalka z Básníků, většina diváků si okamžitě vybaví právě ji. Ve filmu Konec básníků v Čechách ztvárnila postavu Píšťalky a zařadila se mezi výrazné ženské tváře oblíbené série. Nebyla to role postavená na okázalosti. Spíš na dojmu, atmosféře a schopnosti zaujmout i bez velkých gest.
Právě to z ní udělalo postavu, která přežila dobu svého vzniku a funguje i po letech. Vejmělková ale nebyla spojena jen s Básníky. Do širšího povědomí se dostala už v polovině osmdesátých let díky filmu Fontána pro Zuzanu, kde ztvárnila titulní roli Zuzany.
Právě tehdy se z mladé studentky stala velmi rychle známá tvář. Byla jiná než řada tehdejších hereček. Nepůsobila strojeně, měla přirozený projev a nesla v sobě typ půvabu, který fungoval jak na kameře, tak v divácké paměti. I proto ji publikum přijalo tak rychle.
Její tehdejší síla spočívala v tom, že nepůsobila jako nedostupná hvězda. Naopak. Byla srozumitelná, civilní a současně velmi fotogenická. V osmdesátých a devadesátých letech to byla kombinace, která fungovala mimořádně dobře. Vejmělková navíc uměla propojit jemnost s energií, takže její postavy nepůsobily ploše. I když nešlo vždy o obrovské dramatické party, zůstávaly viditelné.
Z herečky se stala psychoterapeutka
Právě tady se její životní příběh začal od běžné herecké dráhy odklánět. Zatímco veřejnost v ní dál viděla známou filmovou tvář, ona se postupně věnovala i jiným oblastem. Vedle herectví se prosadila také jako psycholožka a psychoterapeutka. Podle dostupných informací se klinické praxi věnovala intenzivně a v jednu dobu šlo o její hlavní profesní směr.
Sama mluvila o individuálních i párových terapiích a o práci s dětmi. Herectví tak v jejím životě nezmizelo úplně, ale přestalo být tím hlavním, co ji definuje. To je na jejím příběhu možná nejzajímavější. Místo aby se za každou cenu držela slávy z mládí, dokázala si vybudovat druhou profesní identitu. A ne jen okrajově.
Vystudovala psychologii, získala doktorát a svou práci dlouhodobě spojila s pomocí druhým. U hereček, které si veřejnost pamatuje hlavně podle ikonických filmových rolí, je to pořád spíš výjimečný obrat.
Současně se ukázalo, že kamera z jejího života nezmizela definitivně. Po letech se znovu objevila například ve filmu Ženská pomsta z roku 2020, kde si zahrála jednu z hlavních rolí a podílela se také na scénáři. I to dobře ukazuje, že vazba na filmové prostředí nikdy úplně nepřestala existovat. Jen už nestála v centru všeho.
Po svém boku má stále jednoho muže
Když se mluví o soukromí Evy Vejmělkové, nejčastěji se zmiňuje její dlouholetý vztah se slovenským režisérem Dušanem Rapošem. Právě s ním je spojena nejen osobně, ale i profesně. Jejich cesty se protnuly už v době, kdy byla velmi mladá, a tento vztah nakonec přerostl v dlouhodobé partnerství i rodinné zázemí.
Z dostupných informací vyplývá, že spolu mají dvě dcery, Taru a Ritu. Vejmělková v minulosti opakovaně prozradila, že právě rodina pro ni znamenala pevný bod. Místo okázalého života dávala přednost soukromí a běžnému fungování. I proto o ní v posledních letech nebylo slyšet tolik jako o jiných známých herečkách. Nešlo ale o zmizení ze světa, spíš o vědomé přenastavení priorit.
Z dřívějších rozhovorů také vyplývá, že dlouhé partnerství nevnímá jako samozřejmost, ale jako vztah, o který je potřeba pečovat. Právě tenhle střízlivý pohled k ní vlastně sedí. Bez přikrášlování, bez velkých póz, spíš s důrazem na to, co obstojí v realitě všedních dnů.
Sama herečka se na veřejnosti moc neukazuje. Když se po letech objevila znovu před kamerami, bylo patrné, že nesází na umělou stylizaci ani na snahu vypadat za každou cenu mladší. Sama mluvila o tom, že důležitější než kosmetické zásahy je pro ni vnitřní pohoda a klid. Právě to z ní dělá typ ženy, která stárne přirozeně a bez zbytečné křeče. V době, kdy se veřejný prostor často točí kolem dokonalého obrazu, působí tenhle přístup skoro osvěživě.
Česká televize, iDNES.cz, Super.cz, ČSFD.cz, autorský text