Mareš s manželkou u Hezuckého jeli pozdě v noci do nemocnice. Patrik mluvil o světle, které ho dohání
Pozdní návštěva u Hezuckého překvapila i fanoušky. O světle mluvil s nečekanou naléhavostí.
Zdroj: Nextfoto.cz
Nemocniční světlo, které nikdy nezhasíná, se stalo tichým svědkem přátelství, jež obstálo i ve chvílích, kdy slova ztrácí sílu. Patrik Hezucký zůstává v péči lékařů, ale kolem něj je stále živo. A to i v noci, kdy by měl být klid.
Moderátor rádia Evropa 2 Patrik Hezucký je už druhý týden hospitalizovaný v benešovské nemocnici. O zdravotních potížích mluvil jen zřídka a naznačil, že ho skolila nepříjemná viróza. Přestože veřejnost ví jen málo, z jeho okolí je cítit, že nejde o běžnou indispozici.
U jeho lůžka se střídají kolegové, přátelé i rodina. Jedním z těch, kdo za ním chodí nejčastěji, je jeho dlouholetý kolega Leoš Mareš. Ten v pondělí dorazil hned dvakrát. Nejprve společně s dalšími kolegy z rádia, mezi nimiž byla i Lucie Šilhánová.
Pravidelné návštěvy v nemocnici
Atmosféra při návštěvě byla dojemná, Lucie se neubránila slzám a i Mareš později přiznal, že měl při ranním vysílání co dělat, aby udržel emoce na uzdě. Večer se do nemocnice vrátil znovu. Zavolala mu Patrikova manželka Nikola, že sestra z oddělení prosí, aby přijeli.
Vzali to bez váhání a u lůžka zůstali až do téměř jedenácté hodiny. Patrik byl prý chvílemi v polospánku, ale vnímal přítomnost svých blízkých a občas se dokázal i pousmát. Leoš popsal, jak se během návštěvy snažili situaci odlehčit.
Zeptal se Patrika, do kolika tam mají zůstat, a nabídl mu tři možnosti. Nejdelší označil písmenem C. Když z postele zaznělo právě tohle písmeno, všichni se smíchem pochopili, že i v nemoci zůstává jejich kamarád stejný jako dřív.
Krátký rozhovor při odchodu však přinesl okamžik, který se Leošovi vryl do paměti. Zeptal se Patrika, jestli ho neobtěžuje světlo nad postelí. Odpověď, která zazněla, měla zvláštní tíhu. Hezucký tiše poznamenal, že už je to vlastně jedno, protože ho to světlo dohání.
Dohání ho světlo
Když se Leoš zeptal, co tím myslí, Patrik se s úsměvem opravil – že ho dohání právě to světlo samo. Jeho kolegové na něj mezitím myslí i mimo nemocniční zdi. Na rádiu Impuls mu zahráli jeho oblíbenou píseň, kterou si Patrik při poslechu zpíval spolu s nimi.
Slyšet jeho hlas bylo pro všechny dojemné. Vzkaz, který tehdy poslal, byl typicky jeho – ironický, ale zároveň srdečný. Vysvětlil, že o žádnou pietu nestojí, protože účelem není smutek, ale spojení. Se smíchem dodal, že je prý z ministerstva spojení.
autorský text, Blesk