Miláček českých filmů by slavil 91 let. Češi jeho hlášky opakují pořád, jen málokdo zná pravdu o jejich vzniku
Češi jeho hlášky opakují pořád, jen málokdo zná pravdu o jejich vzniku.
Zdroj: Shutterstock
Jeho jméno zůstává pevně spjaté s érou filmu, která dokázala oslovit celé rodiny. S každým výročím se znovu připomíná síla jeho rolí a zvláštní klid, který do nich vnášel. I po desetiletích působí jeho přítomnost překvapivě živě.
Postava Josefa Somra se v naší paměti drží silněji než mnohé jiné osobnosti z éry československého filmu. Zmínka o jeho herectví v divácích okamžitě vyvolá obrazy filmů, které překonaly všechny změny režimů i technologií. Jeho výjimečnost nestála na okázalých gestech ani velkých slovech, spíše na přirozenosti a jistotě, které dokázaly proniknout i přes skromné role.
Diváci v něm našli herce, jehož projev působil tak samozřejmě, že si člověk téměř neuvědomil, jak promyšlená byla každá nuance. Přestože mnozí jeho současníci spoléhali na typové zařazení nebo výrazné charaktery, Somr dokázal proměnit i malé úlohy v momenty, které zůstaly v paměti.
Dokázal spojit humor a klasiku
Jeho schopnost spojit jemný humor s civilním projevem tvořila základ jeho herecké osobnosti. Filmy, které vznikaly v šedesátých a sedmdesátých letech, nesou i dnes zvláštní atmosféru odvahy a spontánnosti a on byl jejím pevně ukotveným prvkem.
I když se doba měnila a filmový jazyk se vyvíjel, pozornost přitahovalo stále to samé. Jeho klid, noblesa a neokázalé charisma. Generace diváků si ho spojuje s Ostře sledovanými vlaky, Třemi veterány nebo Slavnostmi sněženek. V těchto filmech ukázal různé podoby herectví, které se nespoléhalo na vnější efekt.
Dokázal vystihnout prostotu i eleganci a v obou rolích zůstal přesvědčivý. Mnozí připomínají, že jeho postavy byly skutečnými lidmi se slabostmi, s vnitřním humorem a s pokorou, která se v tehdejších filmech objevovala jen vzácně.
Stejnou jistotu vnášel i do dabingu, rozhlasových her a divadelních rolí, kde byl jeho hlas okamžitě rozpoznatelný. Výročí jeho narození bývá příležitostí, kdy se filmové stanice vracejí k titulům, které ho proslavily.
Každý rok připomínka jeho odkazu
Televizní stanice si každý rok připomínají výročí narození tohoto úspěšného českého muže. V anketách o nejoblíbenější české herce se pravidelně objevuje mezi prvními a jeho jméno se zmiňuje v souvislosti s přirozeností, která nepůsobila jako herecká technika, ale jako přímé pokračování jeho povahy.
Součástí jeho tvorby byl i rozhlas. Tam vynikla intonace, díky níž dokázal postavu vystihnout jednou větou. Jeho přístup k práci byl často označován za kombinaci prvorepublikové noblesy a moderní civilnosti.
Právě tato vyváženost způsobila, že jeho herectví nepůsobí zastarale ani po desetiletích. Vzpomínkové pořady a dokumenty, které připomínají jeho kariéru, často zdůrazňují jeho schopnost ponechat prostoru víc, než bylo na první pohled patrné.
Tam, kde by jiní volili výraznější prostředky, se spolehl na drobný pohled nebo nepatrnou změnu tónu. Díky tomu se jeho herectví stalo pevnou součástí české kinematografie a zároveň inspirací pro filmy, které se snaží zachytit člověka v jeho přirozenosti.