Češi neví, kde se natáčela Popelka. Tento zámek znají všichni Němci, my kolem něj projíždíme bez povšimnutí
Popelka vznikala tady, ale Češi to neví. Němci se sem sjíždějí z celé Evropy.
Zdroj: Shutterstock
Za hladinou zámeckého jezera se zrcadlí místo, které si navždy spojíme s jednou z nejkrásnějších filmových pohádek. Na první pohled působí klidně, ale nese v sobě kouzlo, které k němu už půl století přivádí tisíce lidí z celé Evropy.
Když režisér Václav Vorlíček natočil svou verzi Popelky, nikdo netušil, že kromě hereckých výkonů a filmového půvabu udělá slavnou i část Saska. Zámek Moritzburg, jen čtrnáct kilometrů od Drážďan, se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst regionu.
Němci ho znají jako perlu saského baroka, Češi zase jako místo, kam Popelka třikrát přicválala na ples. Při návštěvě působí Moritzburg na první pohled jako z pohlednice. Zrcadlí se uprostřed jezera a obklopují ho rozlehlé zahrady a park ve tvaru písmene U.
Nejkrásnější je v zimním období
V zimě, především ve chvílích, kdy voda zamrzne, připomene první záběry slavné pohádky, v nichž se královský průvod projíždí po zasněžené krajině. Kamera tehdy zachytila jen exteriér, protože interiéry vznikaly ve filmovém studiu, přesto právě tyto okamžiky vtiskly Moritzburgu nesmazatelný filmový otisk.
Turisté sem přicházejí po stopách Popelky i dnes. Na zámeckém schodišti si připomínají scénu, kdy hrdinka při útěku z plesu ztratila střevíček. Ten se stal hlavní atrakcí expozice. Návštěvnice si mohou vyzkoušet kovovou repliku, která je schválně větší než originál.
Kastelánka Ingrid Möbius s úsměvem vysvětluje, že jde o malou zámeckou lest, aby se do střevíčku vešla většina dam, které sem přijdou. Zámek vznikl mezi lety 1542 a 1546, kdy jej nechal postavit vévoda Mořic Saský jako lovecké sídlo. V osmnáctém století ho nechal přestavět kurfiřt August Silný, známý svým vztahem k umění i luxusu.
Jeho dvorní architekt Matthäus Daniel Pöppelmann vtiskl Moritzburgu barokní podobu a vytvořil i okolní park a jezero. Ostrov se zámkem se stal symbolem moci a bohatství, později však i místa, které přežilo dramatické dějiny. Posledním šlechticem, který zde skutečně žil, byl princ Ernst Heinrich ze Saska.
Zámek byl vyvlastněn a znovu obnoven
Od roku 1933 do konce druhé světové války byl Moritzburg jeho domovem, než byl zámek vyvlastněn. Dnes je z něj památka s rozsáhlými sbírkami a přístupnými komnatami. Návštěvníci mohou nahlédnout do ložnice Augusta Silného, které se říká péřový pokoj.
Lůžko i závěsy zdobí pestrobarevná pera exotických ptáků, jež měla symbolizovat královskou výjimečnost. Stejně působivá je i kolekce porcelánu, která zahrnuje vzácné kusy z Číny, Japonska i míšeňské manufaktury. Významnou část tvoří lovecké trofeje.
Mezi nimi vyniká paroží s rozpětím téměř dvou metrů a hmotností necelých dvaceti kilogramů, které patří k největším na světě. V jedenácti zámeckých pokojích se dochovaly tapety malované na zvířecí kůži s přírodními i mytologickými motivy, jaké se jinde jen tak nevidí.
Cestu k zámku lze podniknout hned několika způsoby. Kromě klasického autobusu nebo vlaku je oblíbený nostalgický spoj tažený parní lokomotivou, který vyráží z Radebeulu a končí v Radeburgu. Jedna ze zastávek nese jméno Moritzburg a už samotná jízda se stává součástí zážitku. Okolí zámku nabízí řadu míst, která stojí za návštěvu. Jen vyrazit a nebát se prozkoumat pohádkovou historii.
autorský článek, denik.cz, drazdany.cz, tvguru.cz