Nejhorší nádraží v Česku děsí cestující. To, co jsme tam objevili při naší cestě, je ostuda celé země
Nádraží, kde nechcete zůstat ani minutu. Česká ostuda, kterou musí vidět každý.
Zdroj: Wikimedia Commons
Na mapě českých nádraží najdeme místa, kam se cestující s úsměvem nevracejí. Někde se zastavil čas, jinde chybí jen trochu úcty k veřejnému prostoru. A právě tam se člověk nejlépe pozná s realitou české železnice.
Na první pohled by se mohlo zdát, že nejhorší vlaková nádraží patří minulosti. Ještě před pár lety nesla tuto nelichotivou nálepku Aš, kde kdysi zchátralá budova vítala každého, kdo přijel z Německa. Dnes je ale všechno jinak.
Město investovalo do rekonstrukce a stanice se proměnila v moderní a čisté místo, které už nedělá ostudu. Jenže kde najdeme nový symbol železničního úpadku? Stačí zamířit do středu republiky. Kojetín, jinak příjemné město na pomezí Moravy a Čech, má nádraží, které by si zasloužilo zvláštní kategorii.
Na tomto místě čas trávit nechcete
Budova, která kdysi bývala hrdým dopravním uzlem, dnes spíše připomíná kulisy z dávného filmu. Cesta k ní vede kolem oprýskaných zábradlí a popraskaného chodníku, a když se před cestujícím konečně objeví hlavní vstup, čeká ho pohled, který spolehlivě zchladí jakékoli nadšení z cestování.
Fasáda hraje červenošedými odstíny a nese stopy desítek let bez větší péče. Okenní rámy jsou zrezivělé, v přízemí dokonce opatřené mřížemi. Celé místo působí spíš jako zapomenutá věznice než budova, která má denně vítat cestující.
Jediným detailem, který napovídá, že se tu alespoň něco změnilo, jsou novější dveře. Uvnitř se však vrací minulost. Lavice s odřeným lakem, špinavé stěny a tíživý pach uzavřeného prostoru vytvářejí atmosféru, která člověka nutí zůstat raději venku.
Podobně neutěšený obraz nabízí i nádraží v Trmicích u Ústí nad Labem, kde se v minulosti rozkradlo téměř vše, co nebylo pevně přimontované. V Kojetíně sice krádeže nejsou hlavním problémem, ale celkový stav budovy naznačuje, že se zde do rozsáhlé rekonstrukce zkrátka nikomu nechce.
Uklízet se musí, ale efekt je nulový
Obyvatelé říkají, že se uklízecí služby snaží, co mohou, ale výsledek zůstává stejný. Kdysi se před budovou objevovaly květináče s trvalkami, které měly prostor trochu zútulnit. Dnes po nich zůstaly jen prázdné nádoby a kolem nich odpadky a nedopalky.
Omalovánky od sprejerů pak dokončují dojem naprosté rezignace. Správa železnic sice o problému ví, ale vše má svůj čas. Modernizace tratě, která vede přes Kojetín, se má rozběhnout v několika etapách.
Ta, která se týká samotného města, je naplánována až jako pátá v pořadí, přičemž čtvrtá má skončit v roce 2028. Teprve poté by měla současná budova ustoupit novému nádraží, které by konečně odpovídalo dnešní době. Naděje tedy existuje, jen se k ní musí doslova dojet.
Místo, kde je trocha hezkého v povzdálí
Do té doby nezbývá než se smířit s tím, že každý, kdo vystoupí v Kojetíně, okusí něco z minulosti. Ačkoli je město samo o sobě příjemné a kulturně bohaté, vlakové nádraží zůstává jeho slabým místem.
Stačí se však vydat pár kroků dál, na náměstí Míru s morovým sloupem nebo k baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, a nálada se okamžitě změní. Město žije tradicemi, pořádá kulturní akce a snaží se návštěvníkům nabídnout víc než jen první dojem z nádraží.
autorský text, vlastní dotazování, idnes.cz, vlakemjednoduse.cz, wikipedia.org