Jak vznikl název Pelíšky? Tvůrci přiznali pravdu. Kodetovy rány holí se točí kolem klíčového detailu
Fenomén Pelíšky má své skryté kapitoly. Původ názvu a Kodetova scéna s holí šokují i po letech.
Zdroj: Shutterstock
Každé Vánoce se znovu vrací stejný rituál. Film, který se stal součástí rodinné paměti, a scény, jež známe nazpaměť. Přesto i u zdánlivě dokonale známého příběhu občas vypluje detail, který dokáže překvapit.
Pelíšky patří k těm filmům, které se v českých domácnostech neusazují jen na obrazovce, ale i v osobních vzpomínkách. Od premiéry uplynuly desítky let a z vánočního televizního programu se postupně stala téměř povinná součást svátečních večerů.
Dialogy se citují, jednotlivé výjevy mají status rodinných hlášek a postavy jsou pro mnohé stejně důvěrné jako příbuzní, kteří pravidelně usedají ke štědrovečernímu stolu. O vzniku filmu i o jeho hercích se toho ví hodně, přesto existují drobnosti, které se do obecných znalostí nikdy úplně nepropsaly.
Film, který je součástí Vánoc
Jednou z nich je slavná scéna na školní chodbě, při níž se otec Kraus v podání Jiřího Kodeta střetne s ředitelem školy, kterého ztvárnil Jaroslav Dušek. Nenápadná otázka, pronesená zdánlivě nevinným tónem, vyvolá prudkou reakci a rána holí srazí pedagoga k zemi.
Diváci se smějí, scéna působí groteskně a rychle se přehoupne dál. Právě její fyzická razance však vyvolávala otázky, zda při natáčení nemohlo dojít k úrazu. Jaroslav Dušek později popsal, že se ve skutečnosti nemusel bát bolesti. Vysvětlil, že Jiří Kodet měl ránu dokonale pod kontrolou a pokaždé ji vedl do vycpávky saka.
Podle Duška se to podařilo bez jediné chyby, a to i při opakovaných pokusech. Uvedl také, že scéna vyžadovala rychlou reakci. Musel okamžitě spadnout na zem, vzápětí vstát, oklepat se a pokračovat, jako by se nic nestalo. Právě tato plynulost dodala scéně přesvědčivost a humor.
Režisér Jan Hřebejk k tomu později upřesnil, že samotné natáčení proběhlo jen v několika záběrech. Zdůraznil, že nemá ve zvyku opakovat scény zbytečně mnohokrát. Podle Duška však předcházelo natáčení množství zkoušek, při nichž se vše ladilo do nejmenšího detailu.
Hlavní herci dokázali na place nemožné
Kodet podle něj dokázal spojit razanci s přesností a zároveň byl vůči kolegovi ohleduplný. Vysvětlil, že herec měl zkušenosti se šermem, což mu umožnilo ovládat pohyb hole s naprostou jistotou.
Paradoxem zůstává, že Jiří Kodet nemusel být součástí Pelíšků vůbec. Jan Hřebejk přiznal, že jejich spolupráce na režisérově absolventském filmu nebyla harmonická a vzájemné porozumění tehdy chybělo. Nakonec ho ale přesvědčili kolegové, že podobně výrazného a charismatického představitele autoritativní postavy by hledal jen stěží.
Právě Kodetova povaha a energie se ukázaly jako klíčové pro výsledný tvar filmu. Herec se navíc nepřímo podílel i na jeho názvu. Původně se počítalo s označením převzatým z literární předlohy Petra Šabacha, které však nebylo vhodné pro sváteční televizní vysílání.
Jak později Hřebejk vysvětlil, přišel producent Ondřej Trojan s návrhem názvu Pelíšky, odkazujícím na uzavřený svět rodin a jejich soukromí za dveřmi bytů. Název se zpočátku setkal s rozpaky a ani autor předlohy z něj nebyl nadšený. Rozhodující moment přišel až ve chvíli, kdy se k němu vyjádřil Jiří Kodet. Podle režiséra se herec svěřil, že se mu název líbí a že i doma mluví o svém bytě jako o vlastním pelíšku.
autorský text