Upekla jsem cukroví a ztrapnila se před rodinou. Tchýně z toho měla největší radost, přitom mi dala recept ona

Chtěla jsem udělat dojem, místo toho jsem se stala terčem posměchu. A nejvíc se smála ta, od které všechno začalo.

Celé týdny jsem měla v hlavě jediný plán – že letos konečně upeču vánoční cukroví, které všem vytře zrak. Žádné kupované, žádné poslední zbytky z trhu. Poctivé domácí pečení, jak se patří. A protože jsem chtěla mít jistotu, že to bude podle tradice, požádala jsem o recept svou tchýni.

Ta, která každé Vánoce sklízí ovace za svůj linecký koláč a vanilkové rohlíčky, mi bez váhání poslala oskenovaný papír s návodem. Prý přesně podle její maminky. Pustila jsem se do toho s nadšením. Mouka byla všude, máslo změklé přesně podle pokynů, těsto jsem nechala přes noc odležet.

Dokonce jsem si k tomu udělala playlist s koledami a připadala si chvíli jako v reklamě. Všechno šlo hladce. Tedy, až do chvíle, kdy jsem dala první plech do trouby. Po deseti minutách se z kuchyně začalo linout něco podezřelého. Z lineckého se staly rozteklé loužičky, rohlíčky se rozpadaly, jakmile jsem na ně sáhla.

Utrpení pokračovalo ještě několik plechů. Zkusila jsem přidat mouku, ubrat cukr, snížit teplotu. Nic nepomáhalo. Něco bylo špatně, ale nemohla jsem přijít na to co. Nakonec jsem vše srovnala na tác, decentně posypala cukrem a tvářila se, že je to rustikální styl.

Přišel Štědrý den a celá rodina se sešla u stolu. Cukroví jsem pyšně donesla na tácu, i když jsem uvnitř tušila, že to asi nebude triumf. A měla jsem pravdu. Děti se po prvním kousku zakuckaly, manžel se na mě jen omluvně podíval a tchán odsunul talíř dál. Ticho přerušil až smích.

Tchýně seděla uprostřed místnosti a otírala si slzy. Prý že jsem se přesně trefila do jejího dětství, když se její mamince taky vždycky první várka nepovedla. Jenže mně se nepovedla žádná. Nakonec přiznala, že recept, který mi poslala, byl neúplný. Prý ho nemohla najít celý, ale doufala, že si to domyslím. Na mou otázku, proč mi rovnou nenapsala, že chybí polovina instrukcí, jen pokrčila rameny. Prý alespoň bude na co vzpomínat.