Alfred Strejček je ve velmi tíživé situaci. Pobyt v sanatoriu nezvládá, řeší se jeho další osud
Alfred Strejček v tíživé situaci. Pobyt v sanatoriu nezvládá, řeší se jeho další osud.
Zdroj: Nextfoto.cz
Jeho hlas si pamatuje celé Česko. Dnes žije v ústraní a každý pohyb ho stojí sílu, kterou by si dřív ani nedokázal představit. Přesto dál bojuje a snaží se vše přijímat klidně, trpělivě, s pokorou. Jak ale sám prozradil, některé věci jsou dnes nad jeho finanční možnosti a obává se proto o svou budoucnost.
Když před lety Alfreda Strejčka zasáhla nečekaná nemoc, nikdo netušil, jak dramaticky se jeho život změní. Ještě večer běhal po parku, druhý den ráno se probudil a nemohl pohnout ani prstem. Lékaři si dlouho nevěděli rady a jeho stav byl tak vážný, že mu nedávali velkou naději.
Guillainův–Barrého syndrom, který ho postihl, mu během několika hodin vzal možnost pohybu i samostatnosti. První měsíce strávil zcela nehybný na lůžku. Vzpomíná, že nevěděl, co se s jeho tělem děje, a musel si připustit, že všechno, co dřív považoval za samozřejmé, je pryč. Přesto se s nemocí odmítl smířit.
Samostatnost už nikdy nezíská
Jak sám říká, vždycky miloval pohyb, a právě to se stalo jeho vnitřním motorem. Každý den cvičí, i když výsledky přicházejí jen po malých krocích. Dnes dokáže zvednout ruku nebo zatočit zápěstím, a i když zatím neudrží tužku ani lžíci, považuje každý malý posun za vítězství.
„Zlepšuji se, ale pomalu,“ říká s nadhledem, který v sobě nosí lidé, co už pochopili, že naděje má mnoho podob. Právě díky trpělivosti a vnitřní disciplíně se mu daří udržet si psychickou sílu. Pomáhá mu i prostředí, ve kterém žije.
Už pět let pobývá v soukromém sanatoriu Šarlota, kde má potřebnou péči i klid. Život v takovém zařízení je ovšem finančně náročný a herec přiznává, že se pohybuje na hraně svých možností. Přesto neztrácí vděčnost.
Se svým osudem se pere statečně
Často mluví o lidech, kteří mu pomohli a mezi nimi jmenuje především svého dlouholetého přítele, kytaristu Štěpána Raka. Právě s ním procestoval svět v rámci projektu Vivat Comenius a právě on se dnes s Alfredem dělí o své honoráře.
Strejček si uvědomuje, že bez takových přátel by jeho situace byla mnohem těžší. I proto o nich mluví s respektem a pokorou. Nevyžaduje pozornost, spíš klidně konstatuje, že mu život vzal hodně, ale také mu ukázal, kolik dobra v lidech stále je.
Aplausin, autorský text, vlastní dotazování