Češi se kvůli poplatku Benátkám vyhýbají. Stačí jediný krok a město máte zase zadarmo
Češi začali Benátky kvůli poplatku obcházet. Jeden snadný krok ale znamená vstup bez poplatku.
Zdroj: Shutterstock
Benátky i v roce 2026 vybírají vstupní poplatek od turistů bez ubytování. Zjišťovali jsme, kdy se platí, koho se týká, proč tam Češi stále míří a která další města v Evropě zpřísňují pravidla pro návštěvníky.
Benátky patří mezi ta místa, která Češi dobře znají z eurovíkendů, poznávacích zájezdů i letních cest po Itálii. Právě proto vzbudila pozornost zpráva, že Benátky budou i v roce 2026 vybírat vstupné od návštěvníků, kteří se ve městě neubytují. A tentokrát nepůjde jen o symbolický experiment na pár dní. Město rozšířilo režim na celkem 60 vybraných dnů mezi 3. dubnem a 26. červencem 2026.
Kdo si návštěvu zarezervuje včas, zaplatí 5 eur. Kdo to nechá na poslední chvíli, dá dvojnásobek, tedy 10 eur. Na první pohled to nemusí znít dramaticky. Jenže právě u jednodenních výletů, které si lidé skládají co nejúsporněji, už i taková částka dokáže změnit rozhodování.
Kdy se v Benátkách platí a koho se poplatek týká
Podle benátské radnice se poplatek vztahuje na osoby starší 14 let , které vstupují do historického centra a nejsou v Benátkách ubytované. Platí jen ve vybraných dnech a v čase od 8.30 do 16 hodin. Pro rok 2026 jde o 60 nesouvislých dnů od začátku dubna do konce července.
Nejčastěji připadnou na pátky, soboty a neděle, ale v některých obdobích i na další dny kolem svátků a prodloužených víkendů. Město zároveň dál rozlišuje dvě sazby. Při včasné rezervaci je vstupné 5 eur. Pokud si člověk návštěvu registruje až v posledních třech dnech před příjezdem, zaplatí 10 eur.
Ubytovaní hosté jsou od poplatku osvobozeni, ale i oni musejí mít registraci nebo potvrzení o výjimce. Výjimky se týkají také rezidentů, studentů, pracovníků a dalších skupin, které město vyjmenovává v pravidlech. Důležité je i malé upřesnění. Nejde o klasickou vstupenku na památky ani o městskou kartu, ale o regulační poplatek pro jednodenní návštěvníky. Benátky jím chtějí alespoň částečně řídit nápor turistů v nejvytíženějších dnech a zároveň odradit ty, kdo přijedou bez plánování jen na pár hodin.
Proč to v Česku budí emoce
Z českého pohledu je téma citlivé hlavně proto, že Itálie patří mezi dlouhodobě velmi oblíbené zahraniční cíle. Podle dříve zveřejněných cestovatelských dat počet českých turistů v Itálii výrazně rostl a země se přibližovala tradičně silnému Chorvatsku. Zároveň jde o destinaci, kam Češi často vyrážejí po vlastní ose autem, bez cestovky a jen na krátké zastávky.
A právě takový styl cestování nový poplatek zasahuje nejvíc. Nálada mezi českými turisty bývá v podobných debatách rozdělená. Jedna část lidí bere 5 až 10 eur jako přijatelnou daň za to, že se chráněné a přetížené město snaží bránit chaosu.
Druhá skupina to považuje za další zbytečné zdražení cestování a za signál, že se z historického města stává regulovaný skanzen pro návštěvníky s větším rozpočtem. V českých diskuzích i reakcích pod články se opakují hlavně tři postoje. První říká, že Benátky jsou unikát a ochrana má svou cenu.
Druhý namítá, že poplatek davy stejně zásadně nezastaví a jen přidá další byrokracii. Třetí je čistě praktický a zní asi takto. Když už mám platit navíc, raději si vyberu jiné italské město, kde bude méně tlačenic a víc klidu.
Proč tam Češi pořád jezdí
Navzdory poplatku mají Benátky pro české cestovatele stále silné kouzlo . Je to město, které se těžko srovnává s čímkoli jiným v Evropě. Dá se zvládnout jako jednodenní výlet, dobře se kombinuje s pobytem u moře i s cestou po severní Itálii a pro spoustu lidí má pořád status místa, které je potřeba alespoň jednou za život vidět na vlastní oči.
Češi sem jezdí i proto, že Benátky fungují na více úrovních najednou. Někdo chce ikonické kulisy a fotku z mostu Rialto. Jiný si sem jede pro atmosféru úzkých uliček, ranní vaporetto a pocit, že se město po pár odbočeních umí úplně změnit.
Kdo do Benátek vyráží poprvé, většinou míří na nejznámější trojici. Náměstí svatého Marka, Dóžecí palác a most Rialto jsou klasika, která se z itineráře vynechává těžko. Jen je dobré počítat s tím, že právě tady bývá největší koncentrace lidí.
Kdo chce z Benátek víc než jen povinnou trasu, vyplatí se projít i čtvrti Cannaregio nebo Dorsoduro. Tam je město o poznání klidnější a člověk lépe pochopí, proč Benátky nejsou jen kulisa pro jednodenní selfie. Velkým zážitkem bývá i plavba vaporettem po Canalu Grande, výlet na ostrovy Murano a Burano nebo prosté toulání bez mapy, které tu funguje možná lépe než kdekoli jinde.
Která další města a místa zavádějí poplatky
Benátky nejsou v Evropě jediným případem. Trend je zřejmý a s rostoucím tlakem na přetížené destinace se dál šíří. Ne vždy jde o stejný model jako v Benátkách, ale princip je podobný. turista má zaplatit víc tam, kde místní infrastruktura naráží na limity .
- Barcelona dál zvyšuje turistické daně a u některých typů ubytování patří k nejdražším městům v Evropě. Vyšší poplatky se týkají i pasažérů výletních lodí.
- Amsterdam už dříve zvýšil turistickou daň a současně omezuje některé formy masové návštěvnosti, včetně pravidel pro výletní lodě a organizované skupiny.
- Edinburgh má od 24. července 2026 spustit městský poplatek z ubytování ve výši 5 procent z ceny pokoje.
- Brusel od ledna 2026 zvýšil existující turistickou daň za přenocování.
- Na Tenerife se v roce 2026 zavádí ekologický poplatek pro vybrané turistické trasy v národním parku Teide.
- Řím oznámil zpoplatnění vstupu k fontáně di Trevi pro turisty, zatímco místním má zůstat přístup zdarma.
Každé město to řeší trochu jinak. Někde jde o daň z ubytování, jinde o ekologický poplatek nebo vstupné do konkrétní lokality. Společný jmenovatel je ale stejný. Nejatraktivnější místa v Evropě už nechtějí nést náklady masového turismu bez omezení. Pro české turisty je nejdůležitější jediné.
Pokud plánují jednodenní návštěvu Benátek mezi 3. dubnem a 26. červencem 2026 , měli by si předem ověřit konkrétní den a případnou registraci neodkládat. Rozdíl mezi 5 a 10 eury na osobu je zbytečné platit jen kvůli tomu, že člověk vše nechal na poslední chvíli.