Bramborový salát podle Karla Gotta překvapil i kuchaře. Mrkev vynechal a nahradil ji nečekanou surovinou
Jak si Karel Gott vylepšoval salát? Mrkev prý nesnesl, a tak sáhl po ingredienci, která překvapí každého.
Zdroj: Shutterstock
Byl ikonou, kterou znalo celé Česko, a přesto si dokázal uchovat odstup od vlastního mýtu. Jeho svět nebyl jen o reflektorech a potlesku, ale i o drobných rozhodnutích, která by od něj čekal málokdo. Jedno z nich se překvapivě týkalo i obyčejného svátečního jídla, tedy bramborového salátu, který zpěvák natolik miloval, že si ho vylepšil po svém.
Za svůj život získal dvaačtyřicet Zlatých slavíků, což je číslo, které v české hudbě dodnes nemá obdoby. Přesto Karel Gott nikdy nepůsobil jako člověk, který by podobná ocenění bral jako samozřejmost.
Často mluvil o tom, že úspěch vnímá s pokorou a že čas je neúprosný soupeř, se kterým nelze vyhrát. Touha zůstat mladý se u něj mísila s vědomím, že stárnutí přináší i jistou křehkost. I šest let po jeho odchodu ale zůstává přítomný. Jeho hlas dál zní z pohádek i písní, které provázejí celé generace.
Zpěvák, který uměl i jiná řemesla
Gott byl fenoménem své doby, elegánem s přirozeným šarmem, který působil nenuceně a přitom výjimečně. Talent, jenž se neomezoval pouze na zpěv, se u něj projevoval i v dalších oblastech.
Objevoval se ve filmu, maloval a s překvapivou lehkostí se pohyboval i tam, kde by ho veřejnost nečekala. V soukromí ho totiž bavilo vařit a nebál se přitom jít vlastní cestou.
Právě jeho přístup ke kuchyni ukazoval, že tradice pro něj nebyla dogmatem. Vedle známého tataráku dochuceného koňakem se mezi jeho blízkými tradoval i recept na bramborový salát, který se od běžných verzí výrazně lišil. Zatímco většina domácností považuje mrkev za samozřejmost, Gott ji v salátu odmítal. Jednoduše mu nechutnala.
Místo ní sáhl po zelené paprice, která do směsi přinesla svěžest a lehkou křupavost. Podle těch, kteří salát ochutnali, šlo o překvapivě funkční kombinaci, jež dokázala klasiku posunout jinam, aniž by ji popřela. Základ receptu přitom zůstával poctivý a srozumitelný. Nešlo o žádnou kuchařskou exhibici, ale o promyšlenou úpravu, která vycházela z osobního vkusu.
Ingredience:
- 1 kg brambor
- 300 g nakládaných okurek
- 3 střední cibule
- 2 zelené papriky
- 6 vajec uvařených natvrdo
- 200 g majonézy
- přibližně 4 lžíce plnotučné hořčice podle chuti
- sůl a pepř
- trochu nálevu z okurek
- malé množství cukru
Postup podle Karla Gotta
Brambory se vaří ve slupce a po vychladnutí se oloupou a nakrájí na kostky, ke kterým se přidají nadrobno nakrájené kyselé okurky, zelená paprika a vejce. Cibule se nejprve jemně naseká a spaří horkým nálevem z okurek, aby ztratila ostrost, a po vychladnutí se vmíchá k ostatním surovinám.
Do směsi se poté zapracuje majonéza s hořčicí a vše se dochutí solí, pepřem, špetkou cukru a trochou láku z okurek. Salát potřebuje čas, aby se chutě propojily, a teprve poté ukáže svůj charakter.
Fantazie při přípravě bramborového salátu ale sahá mnohem dál. V některých rodinách se objevují verze s nastrouhaným jablkem, které dodá jemnost a lehkou sladkost, jinde se experimentuje s koprem. Zcela samostatnou kapitolu tvoří salát s uzeninou, který dlouhodobě rozděluje domácnosti.
Kuchař Zdeněk Pohlreich se k této variantě hlásí a s nadsázkou ji označuje jako polovlašák. Zastánci si pochvalují spojení šunky s kyselými okurkami a bramborami, odpůrci namítají, že výrazná chuť masa přebíjí vše ostatní.