Zdeněk Pohlreich nebydlí v obyčejném rodinném domě. Když lidé viděli, co má doma, nestačili se tomu divit
Domek Zdeňka Pohlreicha skrývá podivnou zvláštnost. Když ji lidé vidí, nevěří, že to není vtip.
Zdroj: Nextfoto.cz
Dům Zdeňka Pohlreicha působí zvenčí nenápadně, ale uvnitř skrývá osobitý svět, který dokonale vystihuje jeho majitele. Kombinuje promyšlený design, praktičnost a důraz na detail, přesně tak, jak to má slavný šéfkuchař rád.
Kousek za Prahou, asi dvacet kilometrů od centra, stojí dům, který se stal útočištěm Zdeňka Pohlreicha a jeho manželky Zdeňky. Místo si vybrali pro klid, který poskytuje, a zároveň pro snadný přístup do města. Když se na dům poprvé díval, nebyl prý ničím zvláštní. Působil obyčejně, možná až nevýrazně, ale Pohlreich v něm hned viděl potenciál.
Ocenil především logické členění prostoru a to, že architektura domu dává smysl. Při koupi se rozhodl zasáhnout do stavby jen minimálně. Nechal upravit zahradu, přistavět dřevník a postavit bazén, jinak ponechal vše v původní podobě. Řídil se svým typickým smyslem pro účelnost a přehlednost, které uplatňuje i ve své práci.
Domov je synonymem klidu a pohodlí
Jeho domov je podle něj místem, kde má všechno své místo a kde se nic nedělá zbytečně. Na interiéru se podílel italský architekt Luciano Belcapo, s nímž Pohlreich dlouhodobě spolupracuje i při návrzích svých restaurací. Stejný rukopis, který je patrný v Divinisu nebo v Next Door by Imperial, se promítl i do soukromého prostoru.
Belcapo vytvořil prostředí, které působí uvolněně a přitom má osobitý charakter. V jedné z místností umístil například skříň připomínající strom, která se stala nepřehlédnutelným prvkem interiéru. Další dekorace a detaily v domě mají podobně hravý, ale přitom promyšlený ráz.
Kuchyň, která by se dala očekávat jako dominanta domu, je překvapivě malá. Pohlreich ji ale považuje za dokonale funkční. Vysvětluje, že pro něj není důležitá velikost, ale efektivita a jednoduchost údržby. Každý spotřebič má své přesné místo, pracovní plocha je uspořádaná tak, aby vaření bylo pohodlné a rychlé. Pořádek a přehled jsou pro něj základem dobré práce i doma.
Při navrhování interiéru dbal na to, aby se v domě žilo přirozeně. Dispozice jsou uspořádané tak, aby každý člen rodiny měl své soukromí. Dům není velký, ale prostor je využitý do posledního detailu. Pohlreich říká, že má raději více menších pokojů, protože to lidem umožňuje být spolu, ale zároveň mít vlastní klid. Tento přístup se odráží i v jeho osobní filozofii: všechno by mělo fungovat jednoduše a s rozumem.
Cílem bylo vytvořit přirozený domov
Zdeněk Pohlreich se nikdy netajil tím, že má rád věci, které vydrží. Staré spotřebiče či nábytek používá, dokud slouží, a místo výměny raději hledá způsob, jak je opravit. Manželka se s ním v tom občas neshodne, ale právě díky tomuto postoji jejich domov působí autenticky a nevyumělkovaně.
Není to showroom designu, ale místo, kde se opravdu žije. Z cest po světě si Pohlreich přivezl řadu inspirací. K těm nejvýraznějším patří japonská bidetová sedátka, která si oblíbil během svých cest do Asie. Po návratu domů si je pořídil i do své koupelny a s úsměvem přiznává, že mu na dovolené chybí.
Tento detail vystihuje jeho přístup ke komfortu. Nepřehání ho, ale váží si drobností, které zpříjemňují každodenní život. Dům Zdeňka Pohlreicha je odrazem jeho povahy. Spojuje praktičnost, disciplínu a cit pro estetiku. Není přehnaně luxusní, ale každý kout má svůj účel. A stejně jako jeho kuchařské umění i domov působí jednoduše, promyšleně a s respektem k detailu.