Známé tváře si stěžují na své nízké důchody. Jejich luxusní domy a investice ale zůstávají stranou
Slavní mluví o malých penzích, ale ne o vilách a majetku, které jim zajišťují pohodlí.
Zdroj: Shutterstock
V médiích se znovu objevují známé tváře, které mluví o nízkých důchodech a nespravedlnosti systému. Slova znějí naléhavě a vyvolávají soucit. Jenže ne vždy zazní celý příběh.
V posledních měsících se veřejný prostor plní výpověďmi herců, zpěváků a dalších známých osobností, kteří otevřeně popisují, kolik jim chodí na účet v penzi. Částky se často pohybují kolem třinácti nebo čtrnácti tisíc korun a v rozhovorech zaznívá hořkost i pocit křivdy. Podle jejich slov je to neadekvátní odměna za desítky let práce a přínosu společnosti.
Média tyto výroky přebírají a mezi lidmi se rychle šíří rozhořčení nad tím, jak stát zachází s těmi, kteří ho po léta bavili. Jenže právě tady se nabízí otázka, zda je obraz skutečně úplný. Výše důchodu je jen jedna část reality a sama o sobě nevypovídá o tom, jaký život člověk ve skutečnosti vede.
Někteří herci si stěžují na své důchody
V řadě těchto případů totiž zůstává nevysloveno, z čeho všeho dotyční ve skutečnosti žijí a jaké mají zázemí. Typickým příkladem je známý herec, který si v rozhovoru pro bulvární tisk stěžoval, že po celoživotní kariéře pobírá důchod kolem šestnácti tisíc korun a že musí pečlivě hlídat každou položku v rozpočtu.
Už se ale nezmínil o tom, že vlastní lukrativní nemovitost v širším centru Prahy, rekreační objekt v horách a cennou sbírku umění. Stejně tak opomněl fakt, že si i v penzi pravidelně přivydělává. Občasné natáčení, veřejné besedy nebo placené přednášky mu za jediný den vynesou částku, která převyšuje průměrnou měsíční mzdu.
Podobně působí i vystoupení známé zpěvačky, která v televizním pořadu mluvila se slzami v očích o důchodu kolem třinácti tisíc korun a o tom, že po letech na pódiu čekala něco jiného. Divák se ale z obrazovky nedozvěděl, že vlastní činžovní dům v centru hlavního města, z něhož má pravidelné a velmi vysoké příjmy z nájemného.
Stejně tak nezaznělo nic o majetku v podobě luxusních šperků a značkového oblečení, jejichž hodnota dalece přesahuje možnosti běžné domácnosti. Nejde o závist ani o výčitku vůči úspěšným lidem. Talent, pracovitost i odvaha jít vlastní cestou si zaslouží odměnu a je správné, že mnozí dokázali své jméno proměnit v dlouhodobé zajištění.
Běžní senioři počítají každou korunu
Problém nastává ve chvíli, kdy se tito lidé veřejně staví do role obětí a srovnávají se s běžnými důchodci, kteří žádné podobné zázemí nemají. Skutečnost běžného seniora vypadá často úplně jinak. Po celý život pracoval v profesích, které nejsou vidět a nepřinášejí slávu ani vedlejší příjmy.
Je odkázán výhradně na důchod, případně na skromné úspory. Nemá nemovitosti k pronájmu ani možnost přivydělat si díky známému jménu. Každý nečekaný výdaj může znamenat vážný problém a nemoc partnera nebo porucha spotřebiče dokáže rozpočet zcela rozvrátit.
V tomto kontextu pak působí stížnosti slavných na nízký důchod jako minimálně necitlivé. Zvlášť když zaznívají z prostředí, které s finanční nouzí nemá nic společného. Samozřejmě existují i mezi známými lidmi výjimky, tedy ti, kteří se skutečně ocitli ve složité situaci a nemají žádné jiné zdroje.
Těm patří pochopení a pomoc. Podle všeho ale nejde o většinu. Debata o důchodech je legitimní a systém má bezesporu své slabiny. Nízké penze a chudoba části seniorů jsou reálným problémem. Řešením však není zvyšovat důchody těm, kteří jsou majetkově zajištění, ale hledat spravedlivější nastavení, které zajistí důstojné stáří všem bez rozdílu.
autorský text, vlastní dotazování