Chorvatsko se stává klíčem k nové energetické mapě Balkánu. Plynovod s Bosnou má omezit vliv Ruska, budí ale i ostré spory
Nový plynovod může překreslit energetiku Balkánu. Chorvatský plán budí naděje i ostré hádky.
Zdroj: Shutterstock
Chorvatsko se znovu dostalo do středu dění na Balkáně. Nová dohoda o plynovodu s Bosnou a Hercegovinou má posílit energetickou bezpečnost regionu a snížit závislost na ruském plynu. Vedle očekávání ale roste i napětí kolem způsobu, jakým má být projekt řízen a financován.
Chorvatsko se v posledních dnech ocitlo v centru pozornosti kvůli projektu, který může výrazně proměnit energetické poměry na Balkáně. Země spolu s Bosnou a Hercegovinou podepsala v úterý 28. dubna 2026 dohodu o výstavbě takzvaného Jižního propojení, tedy plynovodu, který má Bosnu napojit na chorvatskou plynárenskou síť a také na terminál zkapalněného plynu na ostrově Krk. Právě tento krok má pomoci omezit dosavadní téměř úplnou závislost Bosny na dodávkách ruského plynu.
Podepsání dohody proběhlo v Dubrovníku při setkání zemí prostoru mezi Baltem, Jadranem a Černým mořem. Chorvatský premiér Andrej Plenković podle dostupných informací zdůraznil, že projekt má posílit energetickou bezpečnost i větší samostatnost v době, kdy Evropa dál řeší důsledky války na Ukrajině a snahu zbavit se ruských energetických zdrojů. Předsedkyně Rady ministrů Bosny a Hercegoviny Borjana Krišto označila podpis za významný den pro obě země.
Dohoda, která by mohla změnit dosavadní plány
Význam Chorvatska v celé věci není jen symbolický. Země už dnes hraje důležitou roli díky LNG terminálu na Krku, který se v posledních letech stal jedním z důležitých vstupních bodů pro plyn do širšího regionu. Nový plynovod má tuto pozici ještě posílit. Pro Bosnu by to znamenalo možnost získávat plyn jinou cestou než přes Srbsko a trasu TurkStream, po níž do země nyní proudí prakticky veškeré dodávky z Ruska.
Na první pohled jde o jasný strategický tah. Ve skutečnosti ale projekt provází řada sporů, které z něj dělají mnohem citlivější téma. V Bosně byl jako investor a developer označen americký subjekt AAFS Infrastructure and Energy. Právě kolem této firmy se v posledních týdnech rozvířila silná debata, protože podle zahraničních médií má vazby na lidi z okruhu amerického prezidenta Donalda Trumpa a evropské instituce mají výhrady k tomu, jak má být zakázka přidělena.
Podle informací britského listu The Guardian se Brusel snažil přibrzdit postup, který by firmě umožnil získat roli bez standardního otevřeného tendru. Evropská unie podle těchto zjištění varovala, že Bosna a Hercegovina musí při podobných krocích dodržovat pravidla transparentnosti a sladit legislativu s evropskými normami. V sázce přitom nejsou jen technické detaily kolem jedné stavby, ale i širší důvěryhodnost země na její evropské cestě.
Balkán by se měl zaměřit na plynové trasy
Napětí kolem projektu tak ukazuje, že Chorvatsko dnes není jen oblíbenou dovolenkovou destinací Čechů, ale také důležitým hráčem v geopolitice jihovýchodní Evropy. Přes jeho území a infrastrukturu může v příštích letech proudit energie, která ovlivní nejen Bosnu a Hercegovinu, ale i širší stabilitu regionu. Z pohledu Evropské unie je navíc klíčové, aby odklon od ruského plynu nevedl k nové jednostranné závislosti, tentokrát na jiném dodavateli nebo politicky citlivém byznysovém uspořádání.
Do celé debaty vstupují i ekologické a ekonomické otázky. Kritici podobných projektů upozorňují, že Balkán by se neměl soustředit jen na nové plynové trasy, ale také výrazněji investovat do obnovitelných zdrojů. Zastánci plynovodu naopak tvrdí, že bez nové infrastruktury nebude možné rychle a realisticky snížit ruský vliv na regionální energetiku. Spor tak není jen o jednu trubku v zemi, ale o to, jakou cestou se bude jihovýchod Evropy v příštích letech ubírat.
Pro Chorvatsko je to zároveň příležitost i test. Pokud se projekt podaří dotáhnout bez dalších politických střetů, může si země upevnit postavení energetického uzlu pro část Balkánu. Současně ale bude pod drobnohledem, protože podobné stavby už dávno nejsou jen otázkou byznysu. Mísí se v nich bezpečnost, vliv velmocí, evropská pravidla i domácí politika jednotlivých států.