Bojí se mluvit i před doktorem. Skutečný rozsah domácího násilí v Česku je mnohem horší, než se zdá
Lékaři varují: pacienti mlčí ze strachu. Skutečný počet obětí domácího násilí v Česku děsí.
Zdroj: Shutterstock
Za dveřmi domovů se často odehrávají příběhy, které zůstávají skryté. Ticho, strach a bezmoc jsou přitom stejně ničivé jako samotné rány. Odborníci proto upozorňují, že rozpoznat včas varovné signály může být otázkou života a zdraví.
Domácí násilí má mnoho podob. Nejde jen o fyzické útoky, ale také o psychické týrání, ekonomické omezování nebo sociální izolaci. Podle Evropského statistického úřadu zažila v některé z těchto forem násilí každá třetí žena v Evropské unii. V Česku přitom ročně přibývají jen tisíce oficiálně vykázaných případů, což je podle odborníků jen zlomkem skutečného rozsahu problému.
Mnoho obětí mlčí ze strachu, studu nebo bezmoci. Podle lékařky Jany Krzyžánkové jde o jeden z nejzávažnějších a zároveň nejméně viditelných problémů současnosti. Upozorňuje, že domácí násilí se odehrává v prostředí, kde by měli lidé cítit bezpečí. Jeho následky bývají pro fyzické i psychické zdraví devastující a často přetrvávají celé roky.
Tam, kde bezpečí nikdo nenajde
Za domácí násilí se považuje opakované a systematické chování, při němž jedna osoba zneužívá svou moc nad druhou. Patří sem bití, škrcení, sexuální zneužívání, ponižování nebo výhrůžky. Oběti bývají odtržené od přátel a rodiny, jejich přístup k financím je omezený a postupně ztrácejí kontrolu nad vlastním životem.
Lékařka Krzyžánková upozorňuje, že právě tato izolace je jedním z nejnebezpečnějších aspektů. Člověk zůstává v pasti, odkud se jen těžko hledá cesta ven. Praktičtí lékaři mohou sehrát zásadní roli v odhalování skrytého týrání.
Znají své pacienty, jejich zdravotní historii i rodinné zázemí. Předseda Společnosti všeobecného praktického lékařství Svatopluk Býma zdůrazňuje, že pokud lékař vycítí, že je něco v nepořádku, měl by s pacientem mluvit otevřeně, ale citlivě. Taková situace není jednoduchá a vyžaduje zkušenost, empatii i odborné vedení.
Zdravotníci mají k dispozici řadu metodických příruček, které jim pomáhají s postupem při podezření na domácí násilí, ale žádná zatím přesně neodpovídá potřebám běžné praxe. Evropská unie proto doporučuje zařadit do preventivních prohlídek psychosociální screening.
O mnohém rozhodne praktický lékař
Podle Jany Krzyžánkové by měl být tento přístup samozřejmostí zejména u nově registrovaných pacientů. Lékař by měl zjistit, zda člověk vyrůstal v bezpečném prostředí a zda aktuálně nežije v ohrožení. Sociální zázemí totiž zásadně ovlivňuje i přístup pacienta k léčbě a schopnost spolupracovat.
V českých ordinacích se podle odborníků o domácím násilí stále mluví málo. Lékaři často nemají jistotu, jak s podobnými případy zacházet, nebo se obávají narušení důvěry s pacientem. Proto je nutné, aby se v této oblasti průběžně vzdělávali a získávali praxi v tom, jak rozpoznat a řešit podobné situace.
Ve společnosti přetrvává řada mýtů, které brání otevřené diskusi. Stále se objevuje názor, že jde o soukromou záležitost, do které by nikdo neměl zasahovat. Častý je i omyl, že násilí se týká pouze sociálně slabších rodin nebo že jeho příčinou jsou drogy a alkohol.
Jana Krzyžánková připomíná, že ve skutečnosti jde o porušení základních lidských práv, které vyžaduje zásah odborníků i policie. Násilí se může objevit v jakékoli sociální vrstvě a motivací bývá touha po kontrole, nikoli jen vliv návykových látek. Podle dat Policie České republiky bylo v loňském roce zaznamenáno přibližně patnáct set případů vykázání z domácnosti kvůli násilí.
autorský text, vlastní dotazování, MaVe PR