V důchodu si měsíčně přivydělávám 15 tisíc korun. Nemusím nikam chodit, pracuji bez námahy a mám se skvěle
Češi nevěří: Žena v důchodu má z domova 15 tisíc měsíčně. Bez počítače, bez prodeje, jen pohodová práce
Zdroj: Shutterstock
Nikdy by mě nenapadlo, že v důchodu objevím práci, která mi přináší radost i peníze. Díky ručním pracím mám klid, smysluplnou náplň dne a navíc si vydělám kolem patnácti tisíc měsíčně.
Když jsem odcházela do penze, nepřemýšlela jsem tolik o penězích. Spíše mě zajímalo, jak zvládnu vyplnit dlouhé dny a jestli mi bude zdraví sloužit. Celý život jsem si ukládala část výplaty stranou, abych se v důchodu cítila jistě, a s manželem jsme ještě před odchodem do penze splatili hypotéku.
Žijeme ve vlastním bytě, takže jsme zbaveni nájemních starostí. Věřím, že i díky tomu se mi podařilo přijmout nové období života s lehkostí. Mnoho lidí v mém věku se uzavírá doma, tráví čas u televize a stěžuje si, že se nic neděje. Já jsem to chtěla jinak.
Nebudu sedět na gauči a čekat na peníze
S manželem chodíme mezi lidi, povídáme si i s mladšími přáteli a zajímáme se o svět kolem. Všímám si, že dnešní generace často neumí být sama se sebou. Já naopak našla velkou hodnotu v činnostech, při kterých mám klid, soustředím se a přitom tvořím.
Už v mládí mě bavily ruční práce. Pletla jsem, šila a háčkovala, jenže pracovní povinnosti mi časem nedovolily věnovat se jim tolik, kolik bych chtěla. V penzi jsem se k nim ale vrátila. Rodinu jsem postupně zásobila svetry, ubrusy i vyšívanými doplňky.
Nakonec už měli všeho dost a já přemýšlela, co dál. Kamarádka mi poradila, abych zkusila své výrobky nabídnout lidem na internetu. Neměla jsem s prodejem přes sociální sítě žádné zkušenosti, přesto jsem nahrála několik fotografií s krátkým popisem a cenou. Druhý den jsem nevěřila vlastním očím, protože se mi ozvali první zájemci.
Brzy jsem měla víc poptávky než hotových výrobků. Vzala jsem proto jehlu, příze i látky a pustila se do další práce. Když jsem vložila nové fotografie, výrobky zmizely během týdne. Během prvního měsíce jsem si přivydělala asi patnáct tisíc korun. To mě povzbudilo natolik, že jsem se rozhodla ručním pracím věnovat pravidelně.
Rozhodla jsem se dělat užitečnou věc
Postupně se mi ozvali i z jednoho butiku a navrhli spolupráci. Začala jsem jim dodávat vyšívané ubrusy a pletené čepice, což mi přineslo stálý příjem i další motivaci. Zákazníci mi dnes sami píší, co by si přáli, a já se snažím každému vyhovět.
Nepřijímám však tolik objednávek, abych se cítila pod tlakem. Zůstávám u toho, co mi dělá radost. Sedím doma, poslouchám hudbu a u toho pletu nebo vyšívám. Práce mi pomáhá vyčistit hlavu, nepřináší stres a přesto z ní plyne příjem, který si v penzi vážím.
Díky přivýdělku si s manželem můžeme dovolit dvakrát ročně dovolenou, a to i v zahraničí. Občas vyrazím s kamarádkami na wellness pobyt a cítím, že život nekončí odchodem z práce.
Podle mě je důležité využít schopnosti, které člověk má, a nebát se je nabídnout dál. Nikdy bych netušila, že obyčejné ruční práce se mohou proměnit v radostnou a smysluplnou cestu, která obohatí nejen mě, ale i lidi, kteří mé výrobky nosí a používají.
příběh čtenářky, autorský text