Herečka Štěpánová v televizi ostře zhodnotila dění ve Sněmovně. Mluvila o frašce a přirovnala ho k Troškovi
Štěpánová v televizi tvrdě komentovala Sněmovnu. Podle ní připomíná frašku i něco podřadného.
Zdroj: Nextfoto.cz
Jednání Poslanecké sněmovny se znovu dostalo pod palbu kritiky. V pořadu Události, komentáře týdne se řešila nejen možnost omezit délku vystoupení poslanců, ale hlavně atmosféra, která podle hostů stále méně připomíná věcnou politickou debatu. Nejostřeji promluvila herečka Bára Štěpánová.
Kdo občas sleduje jednání Poslanecké sněmovny, může mít pocit, že nejde ani tak o hledání řešení, jako spíš o nekonečné vystupování před publikem. Právě to se stalo hlavním tématem nedělních Událostí, komentářů týdne, kde se mluvilo o zablokované dolní komoře i o novele jednacího řádu. Ta má omezit délku poslaneckých vystoupení. Shoda na tom, že současný stav není zdravý, zaznívala napříč debatou. Spor ale zůstává v tom, kdo obstrukce využíval víc a kdo za dnešní podobu politického provozu nese větší odpovědnost.
Kamery nejsou jediný problém
Debatu moderovala Klára Radilová a ve studiu se sešli komentátorka Lenka Zlámalová, herečka Bára Štěpánová, advokát a bývalý politik Jan Kalvoda, novinářka Pavlína Horáková a publicista Michael Durčák. Nejvýrazněji se do tématu opřela právě Štěpánová. Odmítla jednoduché vysvětlení, že za chování politiků mohou hlavně kamery a přímé přenosy.
Podle ní by si část poslanců našla způsob, jak se prezentovat, i kdyby se jednání nevysílalo. Dění ve Sněmovně pak popsala jako skurilní frašku a přidala i nadsázku, že vedle současné politické reality by tvorba Zdeňka Trošky působila jako film Federica Felliniho.
Podobně kritický byl i Jan Kalvoda, který ve Sněmovně působil v letech 1992 až 1996. Současné jednání dolní komory podle něj připomíná spíše telenovelu bez obsahu než skutečnou politiku. Nešlo mu přitom jen o nostalgické srovnání s minulostí. Podstatnější podle něj je, že se z veřejné politické debaty postupně vytratil obsah a nahradily ho osobní výpady, ironické poznámky a slovní přestřelky.
Připomněl také, že svět řeší zásadní historické změny, zatímco v parlamentu často zní hlavně vzájemné útoky mezi koalicí a opozicí. Lenka Zlámalová upozornila na jiný rozměr problému. Část sněmovních vystoupení podle ní není určena primárně kolegům v sále, ale kamerám a sociálním sítím. Někteří politici si z dlouhých projevů následně vystřihnou krátká videa, která pak používají pro vlastní propagaci.
Sociální sítě změnily rytmus debaty
Michael Durčák připustil, že ostré projevy a dlouhá jednání nejsou v parlamentní politice žádnou úplnou novinkou. I v minulosti docházelo k vypjatým momentům a parlament nikdy nebyl klidným seminářem. Současný rozdíl ale vidí v tom, že politici na sebe často skutečně nereagují. Vystoupení u řečnického pultíku podle něj mnohdy slouží spíše jako materiál pro krátká videa, příspěvky a vlastní komunikační kanály.
Zároveň ale nesouhlasil s představou, že by vypnutí kamer samo o sobě všechno vyřešilo. Připomněl například pražské zastupitelstvo, kde je mediální pozornost menší, a přesto se jednání umějí protáhnout hluboko do noci.
Celá debata tak ukázala, že problém Sněmovny neleží jen v délce projevů. Jde hlavně o to, zda se z politického jednání nestala scéna, na které se víc hraje pro vlastní publikum než pro občany, kterých se výsledky rozhodnutí týkají. Omezení času u řečnického pultíku může pomoci. Samo o sobě ale nevrátí politice obsah, pokud se z ní stal hlavně souboj o nejlepší sestřih na sociální sítě.
autorský text, redakce