Co se dělo při natáčení Honzy málem králem nikdo netuší. Hercům se lámala žebra, na place panovaly hádky i emoce
Pohádka Honza málem králem se zapsala do historie svým osobitým pojetím.
Zdroj: Shutterstock
Na první pohled působí jako hravá pohádka s chytlavými písničkami, ve skutečnosti ale vznikala v atmosféře napětí, improvizací a nečekaných zvratů. Film, který se vymyká pohádkovým pravidlům, v sobě skrývá víc, než se zdá.
Pohádka Honza málem králem se zapsala do historie nejen svým osobitým pojetím, ale i tím, že šlo o poslední film režiséra Bořivoje Zemana. Už tím získala zvláštní postavení a odstupem let je patrné, že nešlo o běžný pohádkový projekt. Diváci si z ní pamatují výrazné hlášky, melodie, které zlidověly, i nečekaný vývoj děje, jenž se vědomě vyhýbá tradičním schématům.
Právě odlišnost byla tím, co film odlišilo od ostatních titulů své doby. Hlavní hrdina Honza tu není prostoduchým prosťáčkem čekajícím na odměnu v podobě princezny. Na konci příběhu se žádná svatba nekoná a zlo nepřichází v podobě čertů ani kouzel.
Pohádka, která se vyznačovala svým dějem
Proti Honzovi stojí obyčejní lidé se svými slabostmi, pýchou a zlobou. Tento posun směrem k civilnějšímu pojetí pohádky byl na svou dobu nezvyklý a dodnes působí překvapivě svěže. Postavu Honzy ztvárnil Jiří Korn, který byl zároveň výraznou hudební tváří filmu.
Jeho obsazení ale nebylo původním záměrem. Režisér Bořivoj Zeman měl v hlavě jiného herce, konkrétně Luďka Sobotu, jenže ten v té době nesměl veřejně vystupovat. Korn se tak k roli dostal spíše shodou okolností, což se později odrazilo i na jeho vztahu k projektu.
Nepříjemně nesl fakt, že jeho herecký projev byl v pohádce přemluven hlasem Michala Pavlaty, přestože zpěv zůstal jeho vlastní. Kontrast mezi mluveným slovem a zpěvem si všímavější diváci dodnes spojují právě s touto pohádkou. Přestože se hlasy obou interpretů liší výrazně, ve filmu to na první poslech nepůsobí rušivě.
Pro Jiřího Korna to ale byla citlivá záležitost, která podle dostupných informací přispěla k napětí během natáčení. Komplikace se nevyhnuly ani dalším rolím. Postavu zlé princezny měla původně ztvárnit Hana Zagorová, která však nabídku odmítla. Nakonec roli přijala Jorga Kotrbová, jež se později svěřila, že natáčení nebylo zrovna šetrné.
Zranění, nadávky a značná únava
V jedné ze závěrečných scén totiž její postava schytá od Honzy výprask a Jiří Korn podle jejích slov hereckou akci nijak nešetřil. Herecké nasazení se místy vymklo kontrole. Valerii Kaplanové, která ve filmu ztvárnila smrtku, Jiří Korn při jedné ze scén nešťastnou náhodou způsobil zlomení dvou žeber.
Šlo o další důkaz toho, že natáčení bylo fyzicky náročnější, než by se u pohádky mohlo zdát. Zajímavostí je i linie dvou ženských postav, mezi nimiž se Honza rozhoduje. Na jedné straně stojí pyšná princezna, která o něj nestojí, na druhé prostá venkovská dívka v podání tehdy velmi mladé Nadi Konvalinkové. Aby se Honzovi vyrovnala, obléká si šaty z lučního kvítí, které měly působit lehce a étericky.
Ve skutečnosti však byly podle svědectví nečekaně těžké, protože květiny byly připevněny na drátky. I to je patrné na způsobu, jakým herečka v těchto scénách kráčí. Potíže provázely i obsazení vedlejších rolí. Miloš Kopecký odmítl roli dvořana, která nakonec připadla Janu Skopečkovi. Proradného hospodského měl původně hrát Josef Hlinomaz, jeho zdravotní stav to ale neumožnil, a tak jej nahradil Čestmír Řanda.
Navzdory všem peripetiím vznikl film, který dnes patří ke zlatému fondu českých pohádek. Velkou zásluhu na tom mají i herecké osobnosti v menších rolích, mezi nimi Marie Glázrová, František Filipovský, Zdeněk Dítě, Josef Kemr či Petr Nárožný. A především písně Jiřího Korna, z nichž ta o slunci svítícím nad hlavou zůstala v paměti několika generací diváků.