Takhle žije herec František Němec. Vybral si dům u Prahy, odpočívat jezdí na svou luxusní chalupu
František Němec uniká z Prahy na svou chalupu. Místo na severu Čech mu nahrazuje odpočinek.
Zdroj: Nextfoto.cz
Herec, který má rád ticho víc než světla reflektorů. František Němec žije mezi dvěma světy – ruch Prahy ho živí, samota v severních Čechách uzdravuje.
František Němec patří mezi herce, kteří se do srdcí diváků zapsali dávno a přesto z nich nikdy nevymizeli. Známe ho především z filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny, kde ztělesnil laskavého otce s nadhledem a klidnou autoritou.
Přestože mu je už přes osmdesát let, stále se objevuje na jevišti i před kamerou. Když však herecké povinnosti utichnou, mizí z hlavního města do svého útočiště na severu Čech, kde se obklopen přírodou noří do světa detektivních příběhů.
V rodině nikdo umění neuměl
Jeho životní cesta začala v Sezimově Ústí. Otec byl elektrikář a umění mělo k jejich domácnosti daleko. Dětství trávil u řeky Lužnice, mezi zvířaty a dvorem, který rodina obhospodařovala po přestěhování do Chýnova.
Právě tady se naučil zodpovědnosti a pracovitosti, kterou si uchoval celý život. Ve svých vyprávění často vzpomíná na to, že se tehdy dokonce spřátelil s místním hrobníkem a několikrát mu pomáhal zvonit, když někdo z vesnice zemřel.
V těch chvílích se možná poprvé dotkl vážnosti lidských osudů, které později s takovou přirozeností ztvárňoval na scéně. Když se rodina vrátila zpět do Sezimova Ústí, mladý František začal denně dojíždět na gymnázium do Tábora. Právě tam v sobě objevil vášeň pro divadlo a po maturitě měl o své budoucnosti jasno.
Přihlásil se na DAMU, kde našel nejen směr své kariéry, ale i prostředí, které ho formovalo nejen v profesním, ale i soukromém životě. V Praze zůstal i po studiích. S manželkou Ivanou, kterou si vzal v roce 1972, nejprve žili v centru města, kousek od Národního muzea.
Bydlení v centru Prahy si zamiloval
Byt byl blízko divadel, ale neklidný. František Němec později s úsměvem říkával, že po půlnoci se v centru těžko hledá ticho, které potřebuje po představení. Nakonec se proto s manželkou přestěhovali do Krče.
Našli tam dům, který jim poskytl soukromí, přitom zůstal v dosahu divadelních scén. Jejich domov působí nenápadně, bez pozlátka. Němec nikdy nepatřil k těm, kteří by se chtěli prezentovat luxusem. Dává přednost klidu, knize a šálku kávy na verandě.
Rodina mu vždy byla oporou. S Ivanou vychovali dvě dcery, z nichž jedna spojila svůj život s operou a baletem Národního divadla, druhá se věnuje práci v hudební produkci. Rodinné zázemí pro něj znamená víc než ocenění nebo veřejné uznání.
Jeho druhým domovem se stala chalupa v severních Čechách. Každé léto tam odjíždí, aby načerpal sílu v přírodě, kde čas plyne pomaleji a svět se zdá přehlednější. Je to místo, kde se může vrátit sám k sobě. Místo televizních rolí tam hraje hlavní roli klid.