Režisér Zdeněk Troška ukázal svůj venkovský dům. Zvenku nenápadný, uvnitř unikát, který ohromil i odborníky
Zdeněk Troška šokoval fanoušky. Jeho rodný dům v Hošticích je architektonický skvost s 22 okny.
Zdroj: Nextfoto.cz
Podkroví v rodných Hošticích se pro Zdeňka Trošku stalo útočištěm, kde našel klid i prostor k tvorbě. Přestože má byt v Praze, nejraději míří tam, kde vyrůstal a kde má své kořeny.
Známý český režisér se nikdy netajil láskou k jihočeským Hošticím, které proslavil i ve svých filmech Slunce, seno. Právě zde stojí rodný dům, kdysi domov jeho maminky Růženky, jenž dnes obývá bratr s rodinou.
Troška má k dispozici celé podkroví, které kdysi bývalo obyčejnou půdou. Před více než dvaceti lety se ale rozhodl prostor proměnit a vzniklo místo, kam se vrací vždy, když potřebuje klid od ruchu hlavního města.
Interiér není založený na okázalosti. Spíš působí útulně a domácky. Režisérovi stačí postel, klavír, psací stůl, pár židlí a stolek. Víc nepotřebuje.
Režisér ukázal svůj milovaný domov
Sám říká, že se nikdy nezakládal na rozloze nebo luxusních doplňcích, důležitý je pro něj pocit domova. Stejně skromně pojímá i bydlení v Praze, kde má malý byt 1+1, který využívá především kvůli práci.
Co ho v Hošticích fascinuje nejvíc, je světlo. Dům má dvaadvacet oken a on sám přiznává, že čím víc světla v místnosti je, tím spokojeněji se cítí. Původní architektonický návrh sice počítal s odstraněním dvou střešních oken, ale režisér to odmítl. Kdyby mohl, udělal by podle vlastních slov celou střechu ze skla.
Světlo je pro něj zdrojem energie, vstává brzy ráno a s úsměvem tvrdí, že je ranní pták, který vytahuje slunce na oblohu. Hvězdy naopak nikdy příliš neobdivoval, protože večerní ponocování mu nic neříká.
Desing domu překvapil i zkušené architekty
Podkroví má tvar písmene U a je rozdělené do několika částí. Jedna slouží k sezení, druhá je určena na práci a hraní na klavír, třetí je místem pro čtení a poslech hudby. V rohu se skrývá malá koupelna a další místnost s postelí je přístupná po dřevěných schodech.
Atmosféra celého prostoru je klidná, jednoduchá a zároveň inspirativní. Do bytu postupně přibývá především knihy. Ty byly vždy pevnou součástí jeho života, představují pro něj zdroj klidu i inspirace k psaní. Jeho maminka s nadsázkou poznamenávala, že mu ta spousta knih jednou naruší statiku domu, ale on se jich nikdy nevzdal.
V Hošticích má kolem sebe nejen literaturu, ale také vzpomínky na dětství a rodinné zázemí. Když v roce 2017 odešla jeho maminka Růženka ve věku osmdesáti osmi let, zůstala tu její stopa, kterou režisér cítí při každé návštěvě. Má zde bratra s rodinou, sousedy, kteří ho dobře znají, a především pocit, že tu není nikdy sám.