Jela jsem na nákupy do Německa a zůstala v šoku. Místo radosti jsem odcházela se slzami v očích

Celý týden jsem se těšila, že si udělám radost. V práci to bylo náročné, doma taky, a tak jsem si řekla, že si zasloužím malý výlet. Kamarádky pořád mluvily o tom, jak se vyplatí jet nakupovat do Německa, že tam mají levnější potraviny, kvalitní kosmetiku a vůbec všechno, co člověk doma shání jen těžko. A tak jsem nasedla do auta, přejela hranice a cítila se, jako bych vyrazila na malou dovolenou.

Zastavila jsem u prvního většího supermarketu. Vzala jsem si vozík, do uší si pustila oblíbenou hudbu a říkala si, že si po dlouhé době dopřeju. Chtěla jsem koupit věci, které u nás stojí majlant, a těšit se, že jsem ušetřila. Už při vstupu mě ale zarazilo, jak je obchod přehledný, jak všechno voní novotou a lidé kolem působí klidně, nikdo se netlačil ani nepopoháněl.

První zastávka byly mléčné výrobky. Obyčejný jogurt, který u nás kupuju za víc než dvacet korun, tam stál polovinu. Máslo, které doma šetřím a používám jen na pečení, tam měli za cenu, která mi připomněla dětství. Když jsem pak viděla balení sýrů, čokolád nebo ovoce, měla jsem pocit, že se dívám na nějaký omyl.

Říkala jsem si, že se to možná týká jen pár položek. Ale nebylo tomu tak. Čím víc jsem dávala věcí do vozíku, tím víc jsem cítila, že rozdíl je obrovský. Nešlo o desetníky, šlo o desítky korun na každé položce. Najednou mi došlo, že věci, které si u nás odpírám, protože jsou drahé, jsou tady pro místní úplně běžné.

#Takové ceny jsem v Německu nečekala

Když jsem došla k pokladně, vozík byl plný a já byla zvědavá, kolik zaplatím. Čekala jsem, že to bude hodně, protože jsem se tentokrát neomezovala. Jenže když mi pokladní řekla částku, zůstala jsem stát v němém úžasu. Za nákup, který by mě u nás vyšel na několik tisíc, jsem tady zaplatila sotva polovinu.

Místo radosti mě ale zaplavila zvláštní prázdnota. Nevěřila jsem, že rozdíl může být tak výrazný. Přitom německé platy jsou několikanásobně vyšší než ty naše. Jak je možné, že lidé tam vydělávají víc, a přesto mají levnější jídlo? Začala jsem si v hlavě přepočítávat, kolik hodin práce mě doma stojí obyčejný nákup. Tady by to bylo sotva pár minut.

Cestou zpátky do auta jsem měla pocit, že se mi chce brečet. Nepřišla euforie, že jsem nakoupila výhodně. Přišel pocit nespravedlnosti. Bylo mi smutno z toho, že my doma musíme každý měsíc počítat každou korunu, zatímco o pár kilometrů dál mají lidé větší výplaty a levnější život.

#Slzy místo euforie, ochod s pocitem zmaru

Sedla jsem si do auta a chvíli jen koukala před sebe. Věděla jsem, že tenhle výlet mi neudělal dobře. Ukázal mi totiž propast, o které jsem sice věděla, ale nikdy ji neviděla tak jasně před očima. To, co je pro jiné normální, je pro nás luxus. A když to člověk uvidí na vlastní oči, těžko se vrací domů s pocitem spokojenosti.

Domů jsem přijela s plným kufrem a těžkým srdcem. Rodině jsem sice ukázala, co všechno jsem přivezla, ale uvnitř jsem cítila, že bych nejraději jela zpátky a zůstala tam. Ne kvůli nákupům, ale kvůli tomu, že jsem si poprvé naplno uvědomila, jak nespravedlivý rozdíl panuje mezi dvěma zeměmi, které od sebe dělí jen značka na dálnici.

Možná bych měla být ráda, že aspoň občas můžeme dojet přes hranice a nakoupit si levněji. Jenže ta radost se vytratila. Místo ní přišla otázka, jestli se u nás někdy dočkám toho, že běžné jídlo nebude luxus a že se nebudu muset cítit jako chudák, když chci pro rodinu obyčejný máslový croissant.