Klimatizace v autě v horku: Častá chyba zvyšuje spotřebu i riziko nachlazení

Nejčastější chybou při používání klimatizace v horku je snaha ochladit kabinu co nejrychleji tím, že řidič nastaví minimální teplotu a nechá ledový vzduch foukat přímo na obličej nebo hrudník. V prvních minutách to může působit příjemně, jenže klimatizace v takovém režimu pracuje zbytečně intenzivně. Kompresor odebírá energii, u spalovacích aut se to projeví vyšší spotřebou paliva a u elektromobilů rychlejším úbytkem dojezdu. K tomu se přidává prudký teplotní šok pro posádku, zvlášť když venku panují tropické teploty.

Rozpálená kabina potřebuje nejdřív vyvětrat

Auto zaparkované na slunci se dokáže během krátké doby změnit v horkou skleněnou skříň. Palubní deska, sedadla i volant sálají teplo a klimatizace pak neochlazuje jen vzduch, ale bojuje s celým interiérem. Prakticky proto dává smysl nejprve na chvíli otevřít dveře nebo stáhnout okna a nechat nejhorší horký vzduch uniknout ven. Stačí krátké vyvětrání před odjezdem nebo první desítky sekund jízdy s pootevřenými okny. Teprve potom má klimatizace lepší podmínky a nemusí pracovat tak tvrdě.

Nastavení klimatizace na nejnižší možnou hodnotu neznamená, že se posádka dostane k příjemné teplotě zdravěji nebo úsporněji. U automatické klimatizace je vhodnější zvolit rozumnou cílovou teplotu a nechat systém pracovat plynule. U manuální klimatizace pomáhá postupné ochlazování a přiměřená síla ventilátoru. Velký rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou v kabině může být nepříjemný zejména při vystupování, kdy tělo během okamžiku přejde z chladného interiéru zpět do rozpáleného vzduchu.

Auto-Moto

Osm mrtvých za víkend: tragická bilance znovu ukázala riziko letních silnic

Pět z osmi víkendových obětí nehod tvořili motocyklisté. Policejní statistiky ukazují, že srpen navazuje na mimořádně tragický červenec.

Ledový proud na tělo bývá horší než samotný chlad

Za pocit nachlazení z klimatizace často nemůže jen nízká teplota, ale hlavně proud studeného vzduchu namířený přímo na posádku. Proudění na obličej, krk, ramena nebo hrudník může dráždit sliznice, vysušovat oči a způsobit nepříjemné zatuhnutí svalů. Lepší je nasměrovat výdechy tak, aby vzduch proudil spíš do prostoru kabiny, například nahoru nebo mimo přímý kontakt s tělem. Cílem není vytvořit ledovou zónu kolem řidiče, ale rovnoměrně ochladit celý interiér.

Užitečným pomocníkem je vnitřní cirkulace vzduchu. V horku pomůže klimatizaci rychleji snížit teplotu, protože systém neochlazuje stále nový rozpálený vzduch zvenčí. Neměla by ale zůstat zapnutá po celou cestu. Dlouhé používání vnitřního okruhu může vést k vydýchanému vzduchu a horšímu komfortu posádky. Po prvotním ochlazení je proto vhodné přepnout zpět na přívod čerstvého vzduchu nebo nechat automatický režim, pokud ho vůz má, aby si proudění upravil sám.

Úspornější chlazení začíná ještě před jízdou

Spotřebu ovlivňuje i to, jak moc se auto stihne před jízdou rozpálit. Pomůže parkování ve stínu, použití sluneční clony za čelním sklem nebo zakrytí dětské sedačky a volantu, pokud auto stojí delší dobu na slunci. Klimatizace pak nemusí dohánět tak extrémní rozdíl. Zanedbaný kabinový filtr navíc snižuje komfort proudění vzduchu a může zhoršit pocit dusna v autě, proto se vyplatí jeho pravidelná výměna podle servisních doporučení výrobce.

Nejpříjemnější jízdu v horku obvykle nepřinese klimatizace nastavená na maximum, ale rozumný postup. Krátce vyvětrat, ochlazovat postupně, nefoukat ledový vzduch přímo na tělo a po rychlém ochlazení kabiny ubrat výkon. Auto tak nespotřebuje zbytečně víc energie a posádka dorazí bez nepříjemného šoku při vystupování.