Borůvkám se nedaří a listy mění barvu. Tohle je v březnu varovný signál, který není radno přehlédnout
Borůvky nerostou a jejich listy žloutnou. Důvod bývá častější, než pěstitelé čekají právě v březnu.
Zdroj: Shutterstock
Borůvky bývají v zahradě překvapivě choulostivé. Stačí několik zdánlivě drobných chyb, třeba pravidelná zálivka tvrdou vodou nebo nevhodné hnojení, a půda začne ztrácet kyselost, bez které se rostlinám nedaří. Následky se neobjeví hned, ale o to nepříjemnější bývají. Listy žloutnou, keře slábnou a úroda zůstává za očekáváním.
Borůvky patří k rostlinám, které mají velmi specifické nároky na prostředí. Velkoplodé kulturní odrůdy z rodu Vaccinium corymbosum jsou přizpůsobené kyselým půdám s nízkým obsahem vápníku. Právě na takových stanovištích prospívají přirozeně. Jejich kořeny jsou navíc mělké a jemné, bez kořenových vlásků, takže příjem živin neprobíhá běžným způsobem, ale prostřednictvím mykorizní symbiózy, která správně funguje jen při nízkém pH.
Právě proto dokáže porost poškodit i něco tak běžného, jako je dlouhodobá zálivka tvrdou vodou z vodovodu. V řadě oblastí Česka obsahuje vyšší množství vápníku a hořčíku. Každé zalití tak nepatrně posouvá půdní reakci směrem k vyššímu pH. Na první pohled se nic neděje, ale po 1 až 2 sezónách se problém obvykle ukáže naplno.
Špatné pH může poškodit naší úrodu
Na listech se objevuje chloróza, při níž pletivo žloutne, zatímco žilnatina zůstává zelená, a růst keře se zpomalí. Nejvhodnější je proto měkká dešťová voda. V obdobích sucha lze sáhnout také po odstáté vodě s nízkou mineralizací. Ještě větší pozornost je nutné věnovat rostlinám pěstovaným v nádobách.
Tam je objem substrátu omezený a minerály se v něm hromadí rychleji než ve volné půdě. Pokud máte borůvky právě v květináči, rozdíl poznáte velmi rychle. Důležitá je také rovnoměrná vlhkost. Substrát nesmí zcela vyschnout, zejména od doby kvetení až po dozrávání plodů.
Právě tehdy se nedostatek vody přímo podepisuje na velikosti bobulí i na tom, zda začnou předčasně opadávat. Současně však platí, že borůvky špatně snášejí přemokření a stojící vodu. Půda by měla zůstávat stále mírně vlhká, vzdušná a kyselá.
Častou chybou bývá také snaha pomoci rostlinám pomocí běžného kompostu nebo chlévského hnoje. Co prospívá většině zeleniny, může borůvkám škodit. Tyto materiály totiž často obsahují vyšší podíl vápníku a zvyšují půdní reakci. Mnohem vhodnější jsou speciální hnojiva pro kyselomilné rostliny, určená například pro rododendrony nebo přímo pro borůvky. Jejich výhodou je vyšší podíl dusíku v amonné formě, která podporuje růst, aniž by zvyšovala pH substrátu.
Zkušení zahrádkáři použijí zdroje dusíku
Z organických zdrojů lze využít rohovinu jako pomalu působící zdroj dusíku. Dobře poslouží i jehličnatý kompost nebo rozložený opad z jehličnanů, které pomáhají udržovat žádoucí kyselé prostředí. Při aplikaci je ale nutná opatrnost. Kořenový systém borůvek je citlivý a snadno se poškodí, proto má být zásah vždy mělký.
Také samotné hnojení musí mít správný rytmus. Nemá být silné, ale pravidelné a přiměřené. První dávka přichází brzy na jaře, kdy se začínají nalévat pupeny. Druhá se obvykle přidává v květnu, v době nasazování plodů. Pozdější dodávání dusíku už vhodné není, protože výhony potřebují před zimou dostatek času k vyzrání.
U rostlin v nádobách bývá spotřeba živin vyšší, a proto se zpravidla používá tekuté hnojivo pro kyselomilné druhy. Dávky mají být menší, ale podávané častěji a vždy podle doporučení výrobce. Po použití minerálního hnojiva je nutná důkladná zálivka, aby nedošlo k poškození kořenů.
Pomoci může i nástelka z jehličnaté kůry nebo štěpky z jehličnanů. Taková vrstva omezuje přehřívání půdy, lépe drží vlhkost a současně podporuje mykorizní houby. Navíc brání tomu, aby se po zálivce příliš rychle měnilo pH. Jakmile se na listech objeví žloutnutí, nestačí sledovat jen hnojivo. Je potřeba zkontrolovat také kvalitu vody a aktuální pH půdy.
autorský text, gardenersworld.com, chip