Maminka si postěžovala, že dárky byly moc obyčejné. Když jsem jí připomněla realitu, ztichla

Maminka si postěžovala, že dárky byly letos nějak obyčejné. Neřekla to zle, spíš tak mezi řečí, ale přesto se to ve mně zaseklo. Seděly jsme u stolu v kuchyni, pila kávu z hrnku, který jsem jí dala k narozeninám předloni, a bez většího zájmu přehrabovala papíry od balicích papírů.

Vždycky jsem se snažila, aby máma měla pocit, že na ni nezapomínáme. Nejsme typ rodiny, která si posílá dárky každý měsíc, ale narozeniny, svátky nebo Vánoce jsme se snažili dodržovat. Jenže letos se stalo něco, co mě trochu zamrzelo. A možná to zabolí každého, kdo ví, jak těžké je z malého udělat aspoň něco.

K narozeninám jsme jí s bratrem koupili dárkový balíček – voňavku, krém, čokoládu, pár drobností, co má ráda. Všechno jsme krásně zabalili, připsali přání a těšili se, že ji potěšíme. Jenže její reakce nebyla taková, jakou jsme čekali.

Nejdřív jen pokrčila rameny. Pak si povzdechla, že jsme to letos pojali nějak obyčejně. Prý si myslela, že dostane něco „hezkého“ a ne jen drogerku z obchoďáku. Usmála jsem se, ale uvnitř mě to zabolelo. Věděla jsem, že to nemyslí zle, jen prostě nemá představu, kolik co dneska stojí. A jak těžké je z výplaty ušetřit i na takovou drobnost.

Nechtěla jsem se hádat. Ale večer, když jsme zůstaly samy u stolu, jsem se jí zeptala, jestli ví, kolik dneska stojí máslo, chleba, nájem a elektřina. Kolik zůstane, když zaplatíš všechno, co musíš. A že i ta „obyčejná drogerka z obchoďáku“ znamenala, že jsem musela v obchodě počítat, co si tentokrát nekoupím pro sebe.

Dívala se na mě potichu. Myslím, že jí došlo, že to nebylo o tom, že bychom jí chtěli dát málo. Spíš že jsme dali tolik, kolik jsme mohli. A že to udělané s láskou a péčí. Na nic už se neptala. Jen si vzala čokoládu a řekla, že je vlastně ráda, že jsme si na ni vůbec vzpomněli.

Od té doby si dávám pozor, jak mluvím o dárkách i já. Protože nevíme, kolik úsilí za nimi je. A ne všechno obyčejné je málo. Někdy právě v těch „obyčejnostech“ je schovaná láska, kterou si jen neumíme všimnout, dokud nám ji někdo nevysvětlí.