Herec, který budil obdiv i strach. Jeho role dodnes patří k nejvýraznějším v československém filmu
Nejtemnější tvář československého filmu. Někdo ho zbožňoval, jiným při pohledu na něj běhal mráz po zádech.
Zdroj: Shutterstock
Nenápadný muž s klidným hlasem a nenuceným šarmem dokázal v jednom okamžiku pobavit a v tom dalším vyvolat neklid, který v člověku zůstával ještě dlouho po závěrečných titulcích.
Rudolf Hrušínský patří k těm hercům, u nichž se obdiv a respekt přirozeně mísí se zvláštním neklidem. Jedni si vybaví laskavého společníka z komedií, druzí mají před očima neúprosný pohled muže, který se z obyčejného otce rodiny mění v zosobnění temnoty.
Právě tohle napětí mezi dobrem a zlem, které v sobě dokázal nést v jediné postavě, z něj udělalo osobnost, o níž se pořád mluví jako o nejtemnějším herci československého filmu. Jeho cesta před kameru začala dávno předtím, než se zrodila legendární role Karla Kopfrkingla.
Herec, který budil velký respekt
Narodil se 17. října 1920 v Nové Včelnici a už od dětství vyrůstal v prostředí, kde jeviště bylo stejně samozřejmou součástí života jako rodinný stůl. Jako syn staršího Rudolfa Hrušínského se brzy dostal k prvním vystoupením a postupně se objevil i na scénách Osvobozeného divadla a Národního divadla.
Divadlo mu dalo pevné řemeslo, jistotu v projevu i schopnost pracovat s detailem, který se později stal jeho nepřehlédnutelnou devízou. Během kariéry se ukázalo, jak široký rejstřík měl k dispozici. Dokázal být nenuceně komický a lidsky blízký v oblíbených filmech, jako jsou Tři veteráni nebo Vesničko má středisková.
Stejnou samozřejmostí však zvládal i jemně modelované charaktery, jaké nabízel například snímek Rozmarné léto. Kritici i diváci často připomínali, že na plátně působil velmi úsporně, a přesto dokázal v jediné drobné změně výrazu nebo tónu hlasu zahrnout celé rozpětí emocí. Tím se výrazně lišil od mnoha svých generačních kolegů.
Skutečný zlom přišel v roce 1968, kdy ho režisér Juraj Herz obsadil do filmové podoby románu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol. Hrušínský ztvárnil Karla Kopfrkingla, muže, který se navenek jeví jako laskavý manžel a otec, ale v atmosféře nastupujícího totalitního zla se postupně mění v fanatické monstrum.
Herec se obával o svou kariéru
Podle dobových vzpomínek se herec zpočátku obával, že mu podobná role může jednou provždy poznamenat kariéru, protože diváci už v jeho tváři neuvidí nikoho jiného. Do jisté míry se tato obava naplnila, protože právě s tímto jménem si ho mnoho lidí spojuje dodnes.
Spalovač mrtvol se stal ukázkovou studií šílenství a psychologickým hororem, který i po letech nenechává publikum chladným. Hrušínského tichý, jakoby ohleduplný hlas a chladné, pronikavé pohledy postupně skládají obraz člověka, který si dokáže ospravedlnit téměř cokoliv.
Řada diváků mluvila o tom, že po zhlédnutí filmu neměla úplně klidné spaní, a právě to svědčí o intenzitě, s jakou dokázal roli naplnit. V očích mnoha filmových fanoušků je právě jeho výkon tím, co dává snímku mimořádnou sílu. Význam filmu však nepřesáhl jen československé hranice. Spalovač mrtvol se dlouhodobě objevuje v zahraničních programech jako ukázka toho, jak působivý a originální může být český film.
Navzdory tomu se Rudolfu Hrušínskému podařilo, aby se z postavy Kopfrkingla nestala jeho životní past. Dokázal ji nechat v minulosti a pokračovat v pestré herecké práci. V dalších letech se dál objevoval jak ve filmu, tak na divadle, a potvrdil, že nejde o jednorozměrného představitele padouchů, ale o umělce, který umí vyjádřit i křehkost, humor a obyčejnou lidskost.
Roku 1994 jeho životní dráha skončila, ale rodinná herecká tradice pokračuje dál. Zanechal po sobě dva syny, Jana a Rudolfa, kteří se oba vydali na hereckou cestu a navázali na odkaz svého otce po svém.
csfd.cz, wikipedia.org, filmovyprehled.cz