Senioři našli způsob, jak obejít poplatek za sáčky v obchodech. Podle prodavaček je to běh na dlouhou trať
Poplatek za sáčky? Ne pro seniory. Jejich trik se šíří po celé zemi a prodavačky už z toho mají hlavu v dlaních.
Zdroj: Shutterstock
V některých evropských zemích zavedly obchody poplatky za igelitové sáčky na ovoce a zeleninu. Mnozí senioři se však s novým pravidlem neztotožnili a našli způsoby, jak poplatek obejít. Tichý protest se stal malým symbolem jejich každodenní vynalézavosti.
V odděleních ovoce a zeleniny teď bývá občas slyšet pobavené poznámky, tiché povídání nebo drobný smích. Lidé sledují, jak starší zákazníci přikládají cenovku rovnou na jablko či papriku a pokračují v nákupu bez jediného sáčku. Poplatek za igelit, často velmi zanedbatelný, zůstává ležet na místě. Nejde o zapomnětlivost, ale o promyšlený krok.
Senioři tím dávají najevo, že s novým systémem nesouhlasí a že i malý poplatek může být pro ně zbytečnou přítěží. Zpoplatnění plastových sáčků je součástí snahy omezit plýtvání a podpořit ekologické chování. Obchodní řetězce ve státech jako Rakousko, Německo nebo Chorvatsko začaly v posledních letech účtovat drobné částky za každý mikrotenový pytlík.
Senioři se rozhodli bojovat proti poplatkům
Z běžné pomůcky se tak stal symbol zodpovědnosti vůči přírodě. Záměr byl správný, ale jeho dopad u části veřejnosti vyvolal spíše odpor než podporu. Zvlášť starší lidé vnímají nové poplatky citlivě. V době, kdy ceny potravin i energií rostou, se počítá každá koruna. I tak malá částka jako jeden cent může být pro mnohé připomínkou, že každodenní nákupy se neustále prodražují.
Přidají-li se k tomu samoobslužné váhy, režimy s obalem a bez obalu či nové způsoby skenování kódů, ztrácí pro řadu lidí nakupování jednoduchost, na kterou byli zvyklí. Není tedy divu, že si senioři našli vlastní cesty, jak situaci vyřešit. Někteří jednoduše sáčky nepoužívají vůbec, jiní přinášejí z domova malé látkové pytlíky.
Evropská unie může být spokojená, protože spotřeba plastů skutečně klesá. Ovšem pro mnohé starší zákazníky to není projev ekologického přesvědčení, ale spíše snaha přizpůsobit se novým pravidlům po svém. Zvláštní kapitolou jsou papírové pytlíky na pečivo, které bývají zdarma. Právě ty se staly oblíbenou alternativou pro balení jablek, rajčat nebo cibule.
Prodavači většinou přimhouří oči, protože zákazníci tím obchod nijak nepoškozují. Občas sice etiketa s cenou na hladkém povrchu nedrží nebo se ztratí čárový kód a musí zasáhnout vedoucí prodejny, ale většinou všechno proběhne bez větších komplikací.
Pokladní jsou vůči seniorům obezřetní
Některým zaměstnancům se však toto obcházení pravidel nelíbí. Na sociálních sítích se objevují i rozhořčené reakce. Jeden pracovník německého Lidlu si například posteskl, že zákazníci místo placených sáčků používají ty z pekařského oddělení, a označil to za zbytečné lakomství. Připomněl, že jeden cent je v přepočtu zanedbatelná částka.
Přesto je jasné, že podobné drobné vzpoury nejsou vedené z neochoty zaplatit, ale spíše z pocitu nespravedlnosti a únavy z neustálých změn. Každý nový poplatek či omezení se pro mnoho důchodců stává symbolem doby, která se vzdaluje jejich představě o obyčejném a srozumitelném světě.
Zavedení poplatků za plastové sáčky tak otevřelo zajímavou otázku: kde končí ekologické opatření a začíná byrokratická zátěž pro běžné lidi. Starší generace na ni odpověděla po svém, v tichosti, s nadhledem a notnou dávkou improvizace. A zatímco evropské řetězce počítají ušetřené tuny plastu, senioři dál lepí cenovky přímo na ovoce a spokojeně odcházejí k pokladně.