Dcera si chtěla přidat polévku, ale naběračka jí spadla do hrnce. Její výkřik pobavil celou jídelnu
Jedna chyba u oběda a výbuch smíchu v jídelně. Dcera si chtěla přidat polévku, dopadlo to ale katastrofálně.
Zdroj: Shutterstock
Byl to úplně obyčejný den, jakých máme za školní rok stovky. Ruch jídelny, cinkání příborů, hluk dětí, které se překřikují u stolů a smějí se každé hlouposti. Nic nenasvědčovalo tomu, že se během pár vteřin všichni začneme smát tak, že se nebudeme moct přestat. Moje dcera si šla jen přidat polévku.
Všechno to začalo ve chvíli, kdy se postavila k hrnci s polévkou, kterou si děti samy nalévají. Stoupla si na špičky, aby dosáhla, a zatímco se snažila nabrat tu horkou tekutinu, naběračka jí najednou vyklouzla z ruky a s hlasitým žblunknutím zmizela v hrnci. Okamžitě se ozvalo její zděšené mami, ona mi tam spadla! a celá jídelna ztichla.
Všichni se otočili, aby zjistili, co se stalo. V té vteřině, kdy se všichni zadívali jejím směrem, se z jejího výrazu vyděšení stala komická scéna, jakou by nevymyslel ani televizní scénárista. Nejdřív se rozesmála paní kuchařka, která u výdejního pultu utírala stůl.
Když dcera pobaví široké okolí
Pak se smích přenesl na děti, a nakonec i na učitelky, které se snažily zachovat vážnou tvář. Dcera zůstala stát s rukama ve vzduchu a nechápavě koukala do hrnce, odkud se ještě kouřilo. Chvíli to vypadalo, že se rozpláče, ale když slyšela, jak se ostatní smějí, začala se smát taky.
A to tak, že se nakonec musela posadit, protože jí tekly slzy. Kuchařka v tu chvíli sáhla po druhé naběračce a s úsměvem se snažila tu první z vody vylovit. Po pár pokusech ji vytáhla a celá jídelna propukla v další vlnu smíchu. Jeden z kluků z vedlejší třídy zavolal něco ve smyslu, že by dcera mohla jít pracovat do kuchyně, když už má první zkušenost s polévkou.
Smála se celá jídelna, a i paní učitelka nakonec přiznala, že něco tak upřímného a veselého už dlouho nezažila. Dcera ještě dlouho vyprávěla, jak se cítila, když se všichni smáli. Ne proto, že by se jí posmívali, ale protože to bylo milé, spontánní a uvolněné. A i když se jí tváře červenaly ještě cestou domů, nakonec z toho vznikla historka, kterou teď vypráví pokaždé, když si dává polévku.
S nadsázkou říká, že kdykoli slyší cinknout naběračku, vybaví si ten den, kdy se stala hvězdou jídelny. Ten drobný okamžik mi znovu připomněl, jak moc je důležité umět se zasmát i maličkostem. Dospělí by to často považovali za trapas, za něco, co je třeba skrýt, ale děti v tom vidí něco jiného.
Obyčejný zážitek zlepší celý den
Pro ně je to jen vtipná příhoda, která se stane každému. A možná právě proto mě ten výkřik z jídelny tak rozesmál i dojal zároveň. Viděla jsem v něm nevinnost, radost a spontánnost, kterou dospělí často ztrácejí.
Když jsem ji ten den vyzvedla ze školy, první, co mi řekla, bylo, že má nový rekord – prý byla první, komu se podařilo „utopit naběračku“. A i když se jí děti smály, bylo v tom něco hezky lidského. Nikdo si z ní neutahoval zle, spíš to byla společná chvíle, která všechny sblížila.
Od té doby si polévku nabírá s neuvěřitelnou opatrností, skoro obřadně. Vždycky se přitom podívá na kuchařku, která se na ni usměje, a obě vědí své. Jejich tichý úsměv pokaždé připomene, že i obyčejný den ve školní jídelně může přinést něco, co se zapíše do paměti na dlouho.
příběh čtenářky, autorský text