Senioři zbytečně platí stovky ročně. Osvobození od poplatků za televizi a rozhlas má jen jednu jasnou podmínku
Senioři mohou ušetřit. Poplatky za televizi a rozhlas platit nemusí, stačí splnit jedinou podmínku.
Zdroj: Shutterstock
Kdo poplatky platit nemusí, a za jakých podmínek, není na první pohled úplně jasné. Pravidla se liší podle životní situace i typu příjmů. Vyplatí se proto vědět, zda zrovna vaše domácnost nebo firma na výjimku dosáhne.
Koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas patří mezi povinné platby, na které lidé často myslí až ve chvíli, kdy jim přijde upomínka nebo kontrolní dotaz. Jde přitom o zákonnou povinnost pro většinu domácností i podnikatelů, pokud mají možnost přijímat vysílání veřejnoprávní televize či rozhlasu.
Zároveň ale existuje poměrně široký okruh osob, které mohou být od těchto plateb za splnění přesných podmínek osvobozeny. Základní pravidlo vychází z toho, že poplatek se váže na domácnost, nikoli na konkrétní adresu nebo počet přijímačů. Pokud rodina trvale obývá byt a zároveň vlastní třeba chalupu, neznamená to automaticky dvojí platbu, protože za obě místa se hradí jen jeden poplatek.
Koncesionářské poplatky mají svá pravidla
Stejně tak není rozhodující, jestli televizor či rádio běží každý den, podstatná je samotná možnost vysílání přijímat. V praxi tedy platí, že povinnost odvádět poplatky vzniká všem, kdo mají v domácnosti zařízení umožňující sledovat programy České televize nebo poslouchat Český rozhlas.
V posledních letech se zároveň rozšířil okruh techniky, která se za přijímač považuje, a zohledňují se i moderní zařízení, přes která lze vysílání sledovat online. Výjimkou tak už nejsou jen klasické televizory a radiopřijímače, ale i další elektronika, pokud splňuje podmínku přístupu k veřejnoprávnímu vysílání.
Zcela jinak ale zákon přistupuje k lidem, kteří kvůli zdravotnímu stavu nebo nízkým příjmům splňují kritéria pro osvobození. Odborné materiály uvádějí, že od placení mohou být vyňaty domácnosti, jejichž příjmy nepřesahují 2,15násobek životního minima, ovšem za předpokladu, že to dokládají v pravidelných intervalech.
Do samostatné skupiny pak patří osoby s těžkým zrakovým nebo sluchovým postižením, u nichž je podmínkou plná nebo praktická slepota obou očí, případně oboustranná úplná či praktická hluchota, a zároveň musí stejné podmínky splňovat všichni členové domácnosti.
Senioři v domovech mají větší šanci na získání
Na možnost osvobození dosáhnou také někteří senioři, typicky ti, kteří žijí v domovech důchodců a sami žádný přijímač nevlastní. Stejně tak se mezi výjimky řadí cizinci, kteří v Česku nemají trvalý ani dlouhodobý pobyt, a tedy nespadají do režimu tuzemských poplatníků. Ve všech těchto případech je ale nutné splnění podmínek aktivně doložit, nejčastěji čestným prohlášením doplněným o příslušné doklady.
Výjimky nejsou omezené jen na fyzické osoby, ale počítá se i s některými podnikateli a právnickými subjekty. Z informací Českého rozhlasu a České televize vyplývá, že poplatky neplatí například registrované spolky nebo zaměstnavatelé, u nichž více než polovina pracovníků tvoří osoby se zdravotním postižením.
Novější úpravy zároveň zvýhodňují firmy do určité velikosti, protože podniky s méně než 24 zaměstnanci či drobní podnikatelé mají být od platby osvobozeni, zatímco větší společnosti odvádějí násobky základního poplatku podle počtu pracovníků. Specifickou kapitolou jsou situace, kdy člověk žádný televizor ani rádio skutečně nevlastní.
V takovém případě zákon umožňuje se z povinnosti odhlásit, pokud dotyčný pošle provozovatelům vysílání čestné prohlášení, že nemá žádný přijímač, a tím pádem nemá možnost programy sledovat či poslouchat. Pouhé tvrzení, že zařízení doma leží vypnuté, ale nestačí, přijímač by v domácnosti vůbec neměl být, jinak povinnost platit trvá.
Pronajímatelé by měli zpozornět
Praktické důsledky mají pravidla i pro pronajímatele a nájemníky. Povinnost hradit poplatek se typicky váže k tomu, kdo v bytě skutečně žije a používá zařízení, takže v pronajatém bytě platí nájemník, pokud tam má svůj přijímač.
V případě prázdného bytu vybaveného televizí nebo rádiem však odpovědnost přechází na majitele, ovšem jen tehdy, pokud už poplatek nehradí za vlastní domácnost jinde, protože poplatek se platí za domácnost, nikoli za každou nemovitost zvlášť.
Z celé úpravy vyplývá, že i když jsou koncesionářské poplatky pro většinu lidí povinné, rozhodně neplatí, že se vztahují na každého bez rozdílu. Kdo má nízké příjmy, závažné zdravotní postižení nebo se nachází ve specifické životní či podnikatelské situaci, může se zákonnou cestou placení zbavit, pokud se o výjimku aktivně přihlásí a doloží všechny požadované náležitosti.